I.

Pamětní kniha obce Ratboř

Kniha tato skládá se z 200 listů t. j. 400 stran. Byla pořízena v roce 1928 nákladem obce za Kč 279,30.

Kronikáři:

Prvním kronikářem zvolen v zasedání obecního zastupitelstva dne 23. března 1929 Emil Říha. pokladník cukrovaru a obecní tajemník, Ratboř č. p. 36.

Letopisecká komise:

Letopiseckou komisi tvoří kromě starosty obce Roberta Mandelíka, továrníka v Ratboři, tito občané:

Karel Buchar, strojní zámečník v Ratboři, František Maňásek, fotograf v Ratboři a Josef Borovička, řídící učitel v Ratboři.

Rok 1923

Ratboř, katastrální obec v okresu kolínském, vzdálená jest 6 km jižně od Kolína a rozkládá se na rovině, která směrem východním, jižním a severním se snižuje.

Nejstarší budovou v obci jest zámek, bývalá tvrz. Na straně východní a severní od zámku postavený jsou další panské budovy – dvůr, bývalý pivovar zařízená na várky po 12 sudech, který zašel nedlouho po roce 1870 a slouží nyní za obytné stavení, hospodářské a obytné budovy. Obec pak vznikla na východ od zámku. Z počátku byla jednotlivá stavení dosti daleko roztroušena a teprve koncem století devatenáctého, začátkem století dvacátého a hlavně stavebním ruchem poválečným splynula obec v jeden celek a rozšířila se i na jih a severovýchod od zámku.

Náves tvoří nepravidelný trojúhelník a ozdobena jest parečkem s „Lipami Svobody“ a památníkem vojínů padlých ve světové válce. Asi 500 metrů od středu obce směrem severním jest cukrovar a nádraží. Mimo obvod obce nacházejí se samoty: mlýn Hrázský, Schodecký a Skokanovský a v poslední době následkem silného stavebního ruchu vznikly nové části zdejší obce na hranicích katastru v těsném sousedství obce Kořenice a Kbel.

Obcí prochází okresní silnice z Kolína a ve středu obce dělí se na dvě strany a sice ke Kořenicům a k Suchdolu. Silnice po celé své délce v obci jest dlážděná a dostatečné široká.

Pěkný pohled na obec jest s návrší u Suchdola. V okolí obce nalezne chodec nejeden půvabný kousek krajinářský zvláště u mlýna Schodeckého, Skokanovské, v „Jordáně“ a v „Bažantnici“.

Obec Ratboř leží 314m nad hladinou mořskou.

V Ratboři jest 78 popisných čísel, z nichž některé pod jedním číslem zahrnují i více obytných budov, takže jest zde celkem 92 obytných budov, jichž majiteli jsou:

č. p.	1.	-	zámek	-	Velkostatek Ratboř, Robert, Otto a Ervín Mandelíkovi
č. p.	1 a.)	-	byty dejmk.	-	— ׀׀ —
č. p.	2.	-	u továrny	-	— ׀׀ —
č. p.	2 a.)	-	stará kavárna	-	— ׀׀ —
č. p.	3.	-	kanceláře	-	— ׀׀ —
č. p.	3 a.)	-	byty dejmk.	-	— ׀׀ —
č. p.	3 b.)	-	— ׀׀ —	-	— ׀׀ —
č. p.	3 c.)	-	— ׀׀ —	-	— ׀׀ —
č. p.	3 d.)	-	— ׀׀ —	-	— ׀׀ —
č. p.	3 e.)	-	— ׀׀ —	-	— ׀׀ —
č. p.	4.	-	— ׀׀ —	-	Sochová Rozalie
č. p.	5.	-	— ׀׀ —	-	Honejsek Stanislav a Růžena
č. p.	6.	-	— ׀׀ —	-	Šulc Antonín a Anna
č. p.	7.	-	továrna	-	Cukrovar Ratboř
č. p.	7 a.)	-	kanceláře	-	— ׀׀ —
č. p.	7 b.)	-	úřed. byty	-	— ׀׀ —
č. p.	7 c.)	-	— ׀׀ —	-	— ׀׀ —
č. p.	7 d.)	-	— ׀׀ —	-	— ׀׀ —
č. p.	7 e.)	-	— ׀׀ —	-	— ׀׀ —
č. p.	8.				Stehlík Josef a Emilie
č. p.	8 a.)				— ׀׀ —
č. p.	9.				Brázda Antonín a Marie
č. p.	10.				Hovorka Jan a Anna
č. p.	11.				Klofáček Fr. a Marie
č. p.	12.				Harnach Josef a Josefa
č. p.	13.	-	mlýn Hrázský	-	Velkostatek Ratboř
č. p.	14.	-	mlýn Schodecký	-	Švarc Josef a Kateřina
č. p.	15.	-	mlýn Skokanovský	-	Velkostatek Ratboř
č. p.	16.				Bajer Josef a Anna
č. p.	17.				Jiruš Alois a Marie
č. p.	18.				Žibřid Jan a Božena
č. p.	19.	-	dejmk. byty	-	Velkostatek Ratboř
č. p.	20.				Bohuňovská Marie
č. p.	20 a.)				Zelinka Václav a Marie
č. p.	21.	-	obecní dům	-	Obec Ratboř
č. p.	22.				MUDr. Vladimír Karger
č. p.	23.				Pospíšilová Barbora
č. p.	24.				Fara Ratboř
č. p.	25.				Vokáček Alois a Barbora
č. p.	26.				Plaček Antonín a Marie
č. p.	27.	-	dejmk. byty	-	Cukrovar Ratboř
č. p.	28.				Rameš Oldřich a Marie
č. p.	29.				Béza Josef a Marie
č. p.	30.	-	nádraží	-	Místní dráha Kolín – Čerčany
č. p.	31.	-	kantina	-	Cukrovar Ratboř
č. p.	31 a.)	-	sokolovna	-	Tel. jednota „Sokol“ Ratboř
č. p.	32.	-	dejmk. byty	-	Velkostatek Ratboř
č. p.	33.	-	— ׀׀ —	-	— ׀׀ —
č. p.	33 a.)	-	— ׀׀ —	-	— ׀׀ —
č. p.	34.	-	— ׀׀ —	-	Cukrovar Ratboř
č. p.	35.				Kučera Alois a Anna
č. p.	36.	-	dejmk. byty	-	Cukrovar Ratboř
č. p.	37.				Richtr Alois a Aloisie
č. p.	38.				Mokrý Josef a Anna
č. p.	39.	-	zahradník	-	Velkostatek Ratboř
č. p.	40.	-	villa	-	— ׀׀ —
č. p.	41.				Brázda Antonín a Marie
č. p.	42.				Franc Bohuslav a Barbora
č. p.	43.	-	dejmk. byty	-	Velkostatek Ratboř
č. p.	44.				Buchar Karel a Terezie
č. p.	45.				Kaislerová Josefa
č. p.	46.	-	dejmk. byty	-	Curkovar Ratboř
č. p.	47.	-	— ׀׀ —	-	— ׀׀ —
č. p.	48.				Družstvo pro šíření lidového blahobytu, zvláště na stavbu rod. domků v Kolíně a okolí
č. p.	49.				— ׀׀ —
č. p.	50.				Sklenařík Josef a Františka
č. p.	51.				Hron František a Marie
č. p.	52.				Zelinka Josef a Marie
č. p.	53.				Jíša František a Božena
č. p.	54.				Buchta Antonín a Marie
č. p.	55.				Januška Josef a Barbora
č. p.	56.				Herel Antonín a Antonie
č. p.	57.				Ladra Václav a Emilie
č. p.	58.				Štěpánek František a Pavla
č. p.	59.				Jeřábek Alois a Emilie
č. p.	60.				Socha Rudolf a Božena
č. p.	61.				Lázňovský Josef a Anna
č. p.	62.				Siřínek Josef a Marie
č. p.	63.				Bajer Josef a Marie
č. p.	64.	-	škola	-	Místní školní rada
č. p.	65.	-	— ׀׀ —	-	— ׀׀ —
č. p.	66.				Cukr Alois a Anna
č. p.	67.				Jankovský František a Božena
č. p.	68.				Vokoun Josef a Emilie
č. p.	69.				Beneš Josef a Aloisie
č. p.	70.				Kubelka Václav a Anna
č. p.	71.				Trekoval Otakar a Marie
č. p.	72.				Špinka Josef a Anežka
č. p.	73.				Klempl Jan a Marie
č. p.	74.				Landa Antonín a Emilie
č. p.	75.				Prchal František a Marie
č. p.	76.				Kozelka Jan a Marie
č. p.	77.				Kozelka Josef a Emilie
č. p.	78.				Ježek Karel a Cecilie

Vzrůst obce zřejmý jest z následujících čísel: roku 1785 čítala Ratboř 21 čísel, roku 1840 bylo zde 26 čísel a 205 duší, roku 1857 bylo 27 čísel a 269 duší, roku 1880 čítalo se však již 318 obyvatel v 27 domech, roku 1890 čítá obec 29 domů se 355 obyvateli, roku 1910 bylo 37 čísel popisných 422 obyvatel, roku 1914 bylo 42 čísel a 446 obyvatel, roku 1928 bylo 78 čísel popisných a 571 obyvatel.

Celková výměra pozemků v katastrální obci Ratboř jest 285 ha a 83 m², či-li 496 jiter a 12,18 sáhů. Čistý katastrální výnos všech pozemků jest Kč 17 631,86.

Z celkové výměry pozemků jest:

rolí	213 ha 79 a 98 m^²
luk	10 ha 07 a 95 m^²
zahrad	13 ha 27 a 61 m^²
lesů	4 ha 83 a 94 m^²
rybníků	8 ha 68 a 72 m^²
potoků	2 ha 03 a 05 m^²
pastvin	14 ha 10 a 77 m^²
půdy neplodné	33 a 29 m^²
veřejného statku: chodníky a náves	31 a 72 m^²
veřejné cesty	2 ha 82 a 84 m^²
okresní silnice	5 ha 71 a 24 m^²
trať místní dráhy	3 ha 33 a 08 m^²
plochy nezastavěné a nádvoří	6 ha 52 a 64 m^²

Z celkové výměry náleží vekostatku a cukrovaru celkem 245 ha 55 a 16 m^².

Půda jest hluboká, štějrná červinka.

Názvy tratí: Za baráky, Řejniště, Nad hájem, Ve varhánkách, Nad křížem, Za bažantnicí, U granátnice, V ořechách, Za maňasy, Na skalce, Na trubech a Na ovčačce.

Luka: Pod granátnicí, Pod hájem, V bažantnici.

Katastr obce Ratboř sousedí s katastry obcí: Bořetice, Bohouňovice, Pašinka, Kbel, Kořenice a Sedlov.

Obyvatelstvo

Koncem roku 1928 čítala obec 571 obyvatelů.

Z toho bylo:	mužů:	žen:	celkem:
svobodných	144	148	292
ženatých a vdaných	119	126	245
ovdovělých	5	27	32
rozvedených	1	1	2
celkem	269	302	571

Dle náboženského vyznání příslušníků církve:

	mužů:	žen:	celkem:
římsko - katolické	189	234	423
československé	29	26	55
českobratrské	3	1	4
evangelické	-	1	1
židovské	10	5	15
celkem	269	302	571

Dle stáří:

	mužů:	žen:	celkem:
do 6 let	36	35	71
od 6 do 16 let	51	38	89
od 16 do 30 let	74	98	172
od 30 do 60 let	95	106	201
od 60 do 80 let	11	23	34
přes 80 let	2	2	4
celkem	269	302	571

Dle zaměstnání:

3 továrníci a velkostatkáři, 22 samostatných živnostníků a sice: 3 hostinští, 2 obchodníci smíšeným zbožím, 1 holič, 1 pekař, 1 lékař, 1 majitel nákladní autodopravy, 2 řezníci, 1 porodní asistentka, 2 obchodníci starým železem, 3 mlynáři, 1 fotograf, 1 pokrývač a 3 hokynáři.

4 samostatní řemeslníci: 2 obuvníci, 1 truhlář, 1 krejčí, 5 učitelů, 19 úředníků soukromých, 6 úředníků státních, 2 četníci, 20 zřízenců, 5 domkařů, ostatní dělníci hospodářští a průmysloví.

Koncem roku 1928 napočteno bylo:

22 koní, 106 kusů hovězího dobytka, 75 kusů vepřového dobytka, 45 koz.

V roce 1928 platilo se daní:

pozemkové	Kč	5 881,98
domovní třídní	Kč	1 441,50
činžovní	Kč	2 298,80
výdělkové	Kč	5 980,85
rentové	Kč	150,--
celkem	Kč	15 753,13.

Obecní přirážky v roce 1928 činily 300%.

Obecní jmění dne 31. prosince 1928 bylo Kč 177 163,-

Obecní dluhy dne 31. prosince 1928 byly Kč 1 061 002,63

Význačné budovy:

Nejvýznamnější budovy v obci jsou zámek, villa, kostel, obecní dům (bývalá škola), škola, sokolovna a cukrovar.

Příslušnost k úřadům

Obec přísluší k okresnímu úřadu, okresnímu soudu, bernímu úřadu, berní správě, okresnímu školnímu výboru, katastrálnímu měřičskému úřadu a důchodkovému úřadu v Kolíně, k obchodní a živnostenské komoře v Praze, k okresnímu finančnímu ředitelství v Čáslavi, k ředitelství státních drah Praha – Jih, k farnímu úřadu v Ratboři, k diecési v Král. Hradci, ke krajskému soudu v Kutné Hoře. Stanice železniční dráhy Kolín – Čerčany, pošta a četnická stanice jsou v místě, telegrafní a telefonní úřad v Kolíně. Cukrovar a velkostatek mají vlastní telefonické spojení s Kolínem.

Spolky:

V Ratboři sídlí: Spořitelní a záložní spolek pro Ratboř a okolí přifařené, Živnostenské společenstvo a Tělocvičná jednota „Sokol“.

Politické organizace:

Čsl. strana sociálně – demokratická, Čsl. strana národně – socialistická, Čsl. strana národně demokratická a Čsl. strana lidová. Posledně jmenovaná strana jako politická organizace řádně ustavena není, nýbrž jen pro volby byla formálně ustavena.

Obecní zastupitelstvo

V posledních volbách konaných dne 30. záři 1928 – volby tyto byly jen formální, poněvadž na základě dohody všech stran podána byla jen jedna kandidátní listina – zvoleni byli do obecního zastupitelstva:

Za čsl. stranu národně – demokratickou:

Vilém Havránek – skladník cukrovaru, Josef Kubánek – vrchní hospodářský správce velkostatku, Jaroslav Liška – kontrolor cukrovaru, Robert Mandelík – továrník a František Sedlmajer – technický adjunkt cukrovaru.

Za čsl. stranu sociálně – demokratickou:

Josef Bajer – cestař, Josef Bajer – vařič cukru a Karel Buchar – strojní zámečník.

Za čsl. stranu národně – socialistickou:

Ladislav Buchar – dělník, František Maňásek a Jaroboj Šimek – učitel.

Za čsl. stranu lidovou: František Kratochvíl, farář.

V ustavující schůzi obecního zastupitelstva konané dne 20. října 1928 zvoleni byli:

starostou Robert Mandelík, jeho náměstkem Karel Buchar, členy obecní rady František Maňásek a Jaroslav Liška.

Místní školní rada:

Předsedou místní školní rady jest Robert Mandelík, továrník v Ratboři, místopředsedou Josef Hron – rolník v Těšinkách, členy Josef Borovička, řídící učitel v Ratboři, Jaroboj Šimek, učitel v Ratboři, František Ešner – pokrývač ve Kbele a Josef Čábela – zedník v Kořenicích.

Ke zdejší škole, která jest trojtřídní s jednou pobočkou a organisovaná jako škola čtyřtřídní přiškoleny jsou obce: Ratboř, Kořenice, Kbel a Sedlov – Těšínky.

Osoby zastupující veřejné úřady:

řídícím učitelem jest Josef Borovička, učitelem Jaroboj Šimek, učitelkami Marie Kohoutová a Karla Kryrowska, učitelkou ženských ručních prací Pavla Procházková, učitelem náboženství a farářem František Kratochvíl, přednostou stanice železniční Josef Houdek, velitelem četnické stanice vrchní strážmistr František Janura, četnickým strážmistrem František Kmel, poštmistrem Vladimír Špatný. Technické finanční kontrole v cukrovaru přiděleni jsou rada technické finanční kontroly inž. Karel Špičák a komisař inž. Josef Krejza, technické finanční stráži vrchní respicient Adolf Gemrich. Obvodním lékařem jest MUDr. Vladimír Karger.

Paměti obce:

Radboř, vlastně Ratiboř a nyní Ratboř, osobním svým jménem patří k starobylým osadám slovanským. Tak v bývalé cihelně spatřují se popelovité jámy se střepy typu staršího (PA. III. 330).

Při stavbě cukrovaru odkrylo rozsáhlé pohřebiště s věcmi kamennými a bronzovými (PA. III. 141). V zahradě u domu č. p. 9 udeřeno na množství popelnic, jež se však nezachovaly. Při stavbě cukrovaru odkryto rozsáhlé pohřebiště s věcmi kamennými a bronzovými (PA. III. 141). Při stavbě nádraží nalezeny 4 popelničky tvaru lužického, v jedné byl bronzový kroužek, dále bronzová mince císaře Mascima (235 – 238) a stříbrné mince císaře Gardiána (238-244).

Nad mlýnem Hrázským, kde říká se „Na hradišti“, spatřujeme na ostražně příkře do údolí spadající zbytky hradiště, na němž vyorány střepy s vlnovkami vodorovnými i lomenými rýhami. Hradiště bývalo od jihu přístupno a kolkolem valem a příkopem chráněno (AV. I. 20).

Ratboř uvádí se jménem poprvé r. 1352, kdy byla tu tvrz a ves farní. Majiteli zboží byli tehdy Horníci, jmenovitě r. 1369 Mikuláš Vlkuš, r. 1386 a 1389 Mikuláš Wonderlnke, po němž tvrz i ves měly spadnouti na krále, v l. 1393 – 1403 Martin Oderin. Týž nadal r. 1393 ke kostelu Božího Těla a sv. Barbory v Hoře Kutné svého kaplana, jemuž na výživu pojistil 10 kop platu věčného ze dvora a dědictví svého v Ratboři. ( LC. LC. VI. 109, DD. 13f 208). Na jiném velkém dvoře v Ratboři pojistil r. 1400 Horník Petr z Písku rovněž 10 kop platu oltářníkovi u P. Marie v témž kostele. Leč v zimě roku 1402 – 1403 spustošilo vojsko Sigmunka Uherského ves tou měrou, že zašla na kolik století. Řečený plat zapsán potom (r. 1405) na Suchdole.

Roku 1417 – 1423 držel statek Ratboř Jakub Wolgemut, písař mince, kterýž jej před r. 1431 odevzdal švakru Kanuškovi Glenclovi. (H XII. 278.)

Když potom statek odúmrtí připadl komoře královské, daroval r. 1469 král Jiří všechna práva na tvrzi, dvoru a vsi věrnému služebníku svému Janu Hrabáni z Přerubenic, zámeckému hejtmanu v Kolíně. O něm slyšíme posléze r. 1486, kdy koupil díly Bořetic a Sedlova. (DD. 5. f 256. 16. f 386). Po něm dědili bratři Mikuláš a Jaroslav Hrabáňové z Přerubenic, kteří drželi Suchdol a Ratboř. (H XII. 140). Potom byli tu pány Ctibor, Čeněk a Oldřich bratří z Pařízku (1504 – 1517), Jan ze Skalice (1524 – 1526), Jindřich Voděradský z Hrušova (1527 – 1535) a po něm Jindřich z Vrchovišť. Týž byl zabit v Hoře Kutné r. 1540 v šarvátce hostinské u Bakulářů Janem Firšicem, načež vdova jeho Kateřina z Rokyc roku 1542 prodala Ratboř tvrz i dvůr poplužní ze vsi (pustou), mlýnem při potoce a podacím kostelním za 1 000 kop vladyce Václavu Popelovi z Vesce, jenž držel také Suchdol a Pašiněves. (DP. I. 104, DZ. 1K1.).

Popelové z Vesce hojností, nevázaností a zvůlí měli málo sobě rovných. Odkud nejeden z nich násilnou smrtí se světa sprovozen. Také Václav Popel takto sešel. Stalo se r. 1547, že zůstal „na stav“ v nějaké krčmě v Kolíně a dobíral nejprv řečí na Čeňka Dašického z Barchova, potom zbraní, až tento jej jediným silným rázem probodl. (DP. I. 76.). Václavovi synové hned pro smrti otcově se rozdělili, při čemž Jan ujal se Suchdola a Ratboře. Byl však práč a násilník takový, že se mu daleko široko málo kdo vyrovnal. Úhrady soudní, ustavičné jezdění a potulky po krčmách ztenčovaly jmění po otci zděděné. Proto prodal r. 1564 Ratboř a Hranice se vsi Bohúňovicí za 5 500 kop č. rytíři Jiříku Voděradskému z Hrušova a na Dobřeni. (DZ. 56 M 10.).

Bohatý tento zeman připojil Ratboř ke statkům svým Dobřeni a Sionu a jsa hospodářem skrblivým a schránlivým přikoupil k tomu r. 1571 také Suchdol a r. 1575 i panství Malešov a tak sehnal statek oceňovaný dobře za 150 000 kop a 3 hodiny od severu k jihu zdélí. Leč toho bohatství jeho vzbudilo mu nemálo nepřízně, zvláště když v onom kupování Malešova přeplácel jiné koupěchtivé zeman a pány. Roku 1580 pak byl pro lichvu a nějaké podvody ke právu zemskému pohnán, hrdla i statku odsouzen. Manželka jeho ze sedmi dítkami klekajíc prosila za přímluvu při císařovně, při dceři její královně francouzské jiných mocných osobách, aby byl rozsudek zmírněn. Druhý den po odsouzení s dětmi před soudem zemským samým klečíc a žalostivě naříkajíc, o milost prosila u velkém pohnutí všech přítomných. Soudcové nedali se oblomiti a rytíř v Praze 20. října sťat. Jda k smrti promluvil prý: „Na mě to začíná a na mě přestane“, úsudek to nesvědčící o nestrannosti soudců tehdejších. Dokládá též souvěký kronikář Dačický, že to, co on spáchal, již ledakdos provozuje a páše a zvláště židé svobodně a zjevně. Mrtvé jeho tělo pohřbeno jest v Dobření s pláčem a lkáním jeho manželky a pozůstalých. Statky jeho měly po právu připadnouti králi, císař Rudolf II. také v skutku dal pro svou komoru zabaviti panství Malešovské se Sionem. Dědicům popraveného ponechal z milosti statky Dobřeň, Suchdol, Hranici a Ratboř. Zbyla pak po panu Voděradském vdova Anna z Dobřenic se syny Janem, Henrichem, Václavem a Bohušem a třemi dcerami. Z mladých pánů Voděradských zemřel Jan Henrich svoboden r. 1587, bratři jeho potom roku 1592 rozdělili se tak že Bohuslav vzal Suchdol a Hranice, Václav Dobřeň a Ratboř. Václav Voděradský z Hrušova, maje za manželku Annu ze Lstiboře, ke svým statkům r. 1596 přikoupil sousední statek Kbel za 5 050 kop a držel též dvůr v Praze na Novém Městě, zvaný „u Červených zvonečků“ (č. 38 proti Platejzu) když choval sobě pěknou knihovnu. V tom domě i zemřel dne 23. března 1606 a pochován byl v Dobřeni. Po něm zůstaly pouze dvě dcery, z nichž Kateřinu již r. 1604 provdal za Ondřeje Horňatského z Dobročovic a na Zbraslavicích, kdežto sestra její Lidmila r. 1609 provdala se za Jindřicha Šanovce z Šanova, purkrábí na hradě Pražském. (DZ. 32 B7. 133 C 27.).

Při dědickém rozdílu dostala statek Dobřeň mladší dcera Lidmila, ale pro hojné dluhy na něm váznoucí prodala svůj díl Kateřině (1610), leč i ta nemohouc jej držeti prodala za dva měsíce statek manželu svému. (DZ. 133 C27 D 1.).

Ratboř postoupila zeti svému paní Anna Voděradská již r. 1608. (DZ. 26D 30, 140 B28.). Pan Ondřej Horňatecký z Dobročovic byl hospodárný jako předchůdcové jeho, zemských statků sice nepřikupoval, ale za to shromáždil sobě nemalou hotovost peněž, již se mu v těžkém čase dobře hodila. Roku 1618 vypuklo v zemi povstání evangelických stavů, k němuž se přidal i pan Horňatecký. Ačkoliv se při tom choval jako v pozadí, po bitvě Bělohorské přece neušel trestu. R. 1622 byly mu statky Zbraslavice, Dobřeň a Ratboř v 112.168 zl. soudní cestou odhadeny, z čehož třetí díl měl připadnouti komoře královské. Však ze strachu před horším trestem byl již dříve i s manželkou svou odstoupil od víry evangelické a učinil vyznání víry katolické, proto bylo mu od zemského místodržitele knížete Karla z Lichtenstiena dovoleno, aby směl statky Zbraslavice, Dobřeň a Ratboř, s placením oné pokuty. 37 389 zl. 20 kr. vykoupiti a potom dále je drželi. (BK. 168). Jak na snadě, že v tom užil přímluvy svého svata, mincmistra Viléma z Vřesovic, jenž byl r. 1616 pojal za manželku paní Ludmilu Šanovcovou z Hrušova, sestru paní Horňatecké. Roku 1623 přikoupil pan Horňatěcký za 4 396 zl. i statek Sedlov u Ratboře. Zemřel, tušíme, r. 1627 a v napotomních bouřích válečných, zvláště v létech 1634 a 1639 statky jeho dědiců velice jsou spustošeny od Sasů a Švédů. Vdova jeho Kateřina, sedíc na Štipoklasích u Zbraslavic, prodala roku 1646 svůj statek Ratboř, tvrz a dvůr s mlýnem spáleným, podacím kostela, k tomu ves Kořenice za 10 000 kop míš. (11 666 zl. 40 kr. rýn.) Jindřichu Kraftovi z Lammersdorfu, cís. plukovníku a kyrysníků, pánu na Černíkovicích na Hradecku. Její dcera Apollonia potom r. 1652 prodala témuž panu Kraftovi svůj spustlý statek Sedlov, tak jak po otci ho sdědila, za 2000 zl. a odkud ten stateček při Ratboři zůstával až po naše časy.

Pan Jindřich Kraft zemřel r. 1659 a zůstavil syny Leopolda Viléma, Karla Václava a dceru Marii Ludmilu. Ale tato potomstva žila je na krátko, neboť Leopold Vilém zemřel r. 1663, bratr jeho Karel Václav následovat ho v smrti již r. 1672 a zůstavil těhotnou vdovu Lidmilu Františku, jež byla potomkem starožitného roku Vítů ze Rzavého. Tato paní, porodivší sirotka k životu nezpůsobilého, již r. 1673 po něm sdědila všechno bohatství Kraftovské, statky Černíkovice a Ještětice, Ratboř a Sedlov, i dům v Praze blíže kostela Týnského.

Jsouc mladou vdovou, provdala se na podzim r. 1673 za Ferdinanda Viléma hraběte Popela z Lobkovic. Statek Ratbořský zvelebila nemálo. Spálený mlýn, který stál pode dvorem při rybníku a potoce, za 10 kop úroku prodala mlynáři Matěji Schodeckému s povinností, aby mlýn vystavěl, potom dala poblíže při stejném potoce postaviti dva nové mlýny. Hrázský a Skokanovský, kteréž tak nazvány po prvních držitelích. Ke každému z těch tří mlýnů dala po 14 korcích proti panských k užívání. Dále zbudovala při dvoře Ratbořském novou krčmu, kavárnu, domek pro zámečníka a domek pro tři podruhy, všem na rozdíl vykázala 13 korců panských rolí k užívání. Tak učinila počátek k nové vsi Ratboři, ježto stará ves Ratboř již roku 1702 zašla. Zemřela r. 1710 bezdětna, odkázavši statky své maceše, stařičké paní Kateřině Salomeně Vítové, rozené Příchovské z Příchovic. (D. Z. 495 B17.).Tato paní pak hned r. 1711 prodala tvrz a ves Ratboř s dvorem poplužním, krčmou, třemi mlýny a podacím kostela, ves Kořenice, ves Sedlov s dvorem poplužním a se vším příslušenstvím za 52 400 zl. hraběti Leopoldu Věžníkovi z Věžník. (D6 414 g. 2.), kterýž koupiv r. 1712 sousední statek Pašinku a r. 1716 odlehlý statek Skalici u Zbraslavic, aby k Ratboři připojil.

K roku 1713 popisuje se Ratboř takto:

Při panském domě dvůr poplužní velký, k němuž se drží 765 ½ korce rolí drobných v 17 dílcích, dvě louky na 10 čtyřspřežních vozů sena, tři zahrady o 12,7 a korcích výměry, zelnice pod 4 korce, rybníky: Hrázský (na 20 kop násady rybí), Skokanovský (20 kop), ke Kbelu (12 kop), k Pašince (12 kop), u Kořenic (16 kop), Prádlo (1/2 kopy), Kacíř (10 kop), Nový (8 kop), Nadýmač (10 kop), Jordán (8 kop) a k Sedlovu (půl kopy). Ve vsi Ratboři byli osedlí: Jan Špalek, panský krčmář, jenž užíval 6 korců polí panských, Václava Pička, panský kovář (3 korce polí). Jan Aubelang, panský zámečník (4 korce rolí) a dělníci Jan Pokorný, Daniel Švolba a Jíra, Kolář. dole při potoce Jan Schodecký, mlynář ve mlýně Hrázském (1 složení a 2 stoupy), Daniel Formánek ve mlýně Skokanovském (2 složení a 2 stoupy) a nejmenovaný mlynář ve mlýně prostředním či Schodeckém (2 složení a 2 stoupy), mlynáři užívali úhrnem 39 korců panských rolí. Role od záduší kostela sv. Václava (výměr neudán) po částech dávány v nájem dočasný těm, kdož lépe sdělávali a to vždy za třetí mandel k záduší. (AZ.Čásl.).

Nejbližším sousedem hrabětě Věžníka na Ratboři byl hrabě Karel Jáchym z Brédova (Bréda), kterýž chtěje zboží své zaokrouhliti přeplatil r. 1723 Ratboř o 40 000 zl. a připojil ji k Č. Pečkám. (DZ. 407 L 26.). Nový majitel pak hned dal sbourati starou tvrz v Ratboři i s tvrdou věží a na místě tom postavil nový úhledný zámek s parkem a opodál pěknou bažantnici založil. Při přestavbě zámku v r. 1914 odkryty v jihovýchodním roku zajímavé zbytky staré tvrze Ratbořské. Pod zámkem byl sklep rozměrů 8,4 x 8,1 m, vysoký 3,4 m, v přízemí nad ním místnost rozměrů 8,8 x 8 m, vysoká 4 m. Uprostřed obou místností stojí sloup s pískovcovou patkou architektonicky zdobenou, sokl patky je 35 cm vysoký, hranol z ní vystupující osmiboký, ustupující šikou v menší, rovněž osmiboký, do něhož se shora zařezával hranol čtyřboký. Sloupy udržují čtyři krásné stoupající klenby křížové z ložného lomového kamene (omfibolitu). Obě místnosti zůstaly v novostavbě zachovány. Pro nerozumné hospodářství na němž lpěla kletba poddaných, upadl hrabě Bréda r. 1734 v kridu, rozsáhlé statky jeho odhadnuty a ve dražbu dány. Tím způsobem prodány jsou r. 1736 statky Ratboř, Sedlov, Pašinka a Skalice, až odhadnuty v 130 000 zl. jen za 114 000 zl. hraběnce Marii Karolině Khevenhüllerové, rozené hraběnce z Neče paní na Hrádku nad Sázavou (D. H. 506 D. 21).

Nová vrchnost Ratbořská vynikala vzácným postavením. Pán hraběnky Marie Karoliny byl hrabě Jan Josef Khevenhüller, bohatý statkář v Korutanech a Rakousích, zlatého rouna rytíř, JMC. nejvyšší komoří a státní ministr, r. 1763 povýšen byl ve stav knížecí a zemřel r. 1782. Za nové vrchnosti stavěním nových domku řemeslnických a dělnických rozšířena ves Ratboř do r. 1786 na 21 čísel domů obytných. Kněžna Marie Karolina zemřela r. 1786 a dědil po ní syn její Jan Josef kníže Khevenhüller. V následujících letech byly statky Ratboř, Sedlov, Pašinka a Skalice v nestále držbě, neboť r. 1793 koupil je od knížete Khevenhüllera kníže Maxmilian Thurn – Taxis, generál – major, r. 1798 svob. pán Rüdiger z Stelfriedu a Ratenic, r. 1800 Václav svobod. pán z Rummerskirchu, až pak r. 1802 nabyl jich trhem za 250 000 zl. Václav Kračmer, frstmistr knížete Wimdischgrätze na panství Tachovském Zemřel r. 1809 a zůstavil 4 syny a dvě dcery. Dědicové tito drželi statek Ratbořský na spolek, až jedna z nich Barbora Kračmerová, vdavši se za Josefa Polze, statku sama se ujala a podíly ostatních dědiců vyplácela. Po ní dědila r. 1841 dcera jeji Terezie Polzová, jež po čase vdala se za rytíře Eduarda Cecingara z Birnitz (Som. Čásl.). Roku 1856 poplužní dvůr panský od základů nově vystavěn a r. 1857 zbudován tu veliký panský cukrovar na spolek se švýcarským průmyslníkem Oldřichem Huberem. Leč pro nepříznivé okolnosti různého druhu přišel statek Ratbořský, který obsahoval 1567 jiter panských pozemků výborné jakosti k rozptýlení na své prvotní části, neboť během r. 1885 odprodány jsou statky Pašinka, Sedlov a Skalice úhrnem za 507 700 zl. a konečně r. 1890 koupil Ratboř i s cukrovarem od mladého Eduarda rytíře Cecingara z Birnic p. Bernard Mandelík velkoobchodník v Kolíně.

Po jeho smrti r. 1910 stali se majiteli statku jeho synové Arnošt, Robert, Otto a Ervín Mandelíkovi. Arnošt Mandelík v r. 1914 při automobilovém neštěstí u Mochova zahynul a vlastníky velkostatku a cukrovaru jsou nyní bratři Robert, Otto a inž. Ervín Mandelíkovi.

Před válkami Napoleonskými u Ratboře a Sedlova pěkné granáty se vybíraly a do Kolína dopravovaly. Hluboké jámy, svědčící o tomto těžení, spatřují se posud „U Jordánu“ u Sedlova a „V granátnici“ u Ratboře. Granáty tu nalezenými vyzdobena je monstrance kostela v Ratboři. Pěkné skvosty z granátů těchto (šesteronásobnou šňůrou granátů kolem krku, náramky, jehlice a jiné) měla majitelka velkostatku Ratbořského baronka Terezie Cecingarová z Birniců a pak Josefa Červínková, majitelka hostince č. p. 9 v Ratboři. (Kr. školní Viz též DK. II. 293).

Kostel sv. Václava.

Farní kostel uvádí se v Ratboři již r. 1352, kdy odváděl 6 grošů pololetního desátku papežského. (RDP.). Roku 1354 byl zde farář. Do válek husitských jmenuji se při něm faráři: Pavel, kterýž r. 1362 sesazen pro některé viny své, a po něm kněz Jakub potom Petr, za něhož zavázal se r. 1380 vladyka Václav z Pašiněvsi, že bude při faře držeti kaplana, který by uměl česky (SA. II. 69).

1386 – 89 přebrán Václav, dále Kříž (1389 – 93), kněz Mílek (1393 – 1402), Mikuláš z Doupova (1402-17) a posléze kněz Jan. Roku 1402 vypálena ves Zikmundovými Uhry a zůstává po celý 15. a 16. věk tak. Kostel ztratil faru, neboť roku 1640 jest přifařen Kolínu. Spustlý kostel obnovila r. 1673 hraběnka Ludmila Františka, manželka Ferdinanda Viléma Popela z Lobkovic, které ves mezi léty 1672 a 1710 patřila. U kostela administroval do r. 1693 její osobní kaplan P. Karel Pistorius. Roku 1711 odkázala hraběnka klášteru Zbraslavskému 3 000 zl., jež zapsala na Ratboři, Sedlově a Lhotě s podmínkou, že úroků bude užívati do své smrti mnich Karel Pistorius. Opat Zbraslavský obžaloval Pistoria s nedovoleného poměru ku hraběnce z Lobkovitc. Jako hlavní důkaz viny uváděly se dva jeho dopisy hraběnce necudného obsahu, ale hraběnka Lobkovicová i Pistorius prohlašovali je za padělané. (LZ. 426.).

Roku 1713 byl chrám filialkou děkanství v Kolíně (AZ. Čásl. 73). Sešlý chrám opraven a rozšířen za kněžny Khevenhüllerové roku 1770 a opatřen novou vysokou zvonicí s baňatým krovem. Potom stal se filiálkou fary Suchdolské, až pan Václav Kračmer zřídil při něm r. 1808 vlastního lokalistu. Byl to František Cisner, druhdy kaplan v Bikáni (1808 – 24), po něm tu působili: P. Jos. Al. Schintag (1824 – 29), Karel Syrůček (1829 – 32), František Al. Blažek (1832 – 43) a Josef Feifar, kterýž se stal r. 1856 prvofarářem. Po smrti jeho ustanoven Václav Fialka (1868 – 88), potom František Tauchmann (1888 – 1903). Po jeho smrti ustanoven administrátorem a později farářem František Kratochvíl (1903 – 1929). Farář F. Kratochvíl zemřel dne 6. ledna 1929 a administrátorem stal se od 7. ledna 1929 do 31. ledna 1930 Josef Pokorný, který jmenován byl dne 1. února 1930 farářem a působí zde dodnes.

Kostel sv. Václava jest jednolodní, orientovaná stavba z lámaného, omítnutého kamene, s polygovalným trojbokým chorem a věží v západním průčelí. Stěny zdi 1,20 m silných jsou zevně hladné, v rozích mnohoúhelníků opěrné pilíře bez ústupků. Věž s 18. století v jednom patře s cibulovitou bání. Hrany věže vyduté, při nich nástěnné polosloupy (pilastry) nesoucí dělící římsy. Vstup do kostela se strany jižní, v každém boku tři páry oken doby barokní. Loď uvnitř 7,37 m a 8,92 m, ve světlosti má strop rovný, útěrný oblouk polokruhový, klenba polokopule, do niž se stran vnikají lunety, tak že jen základ zdi východní, okno v choru a vchod do zakristie při severní straně presbyteře jsou ještě z doby gotické. Celá budova byla r. 1897 slušně obnovena.

Kalich ze zlaceného stříbra 23 cm vysoký, dobré formy, s litým a ciselovaným ornamentem pozdního baroka. Na každém lupenu šestidílné nohy připevněn prostřed ozdoby oválový štítek, na jednom z nich vyryt erb (svislé břevno) a vedle něho L. A. W. – L. B. Na okraji značka AL.

Zvony visí ve věži tři. Nejstarší (průměr 0,94 m, výška 0,76 m) pochází od Ondřeje Ptáčka (1470 – 1523) a nese při koruně nápis: „ego compana nuncvram pro nunciovana per magistrum andrea ptac. k mrex gloric criste veni nobis cum paen. n.“

Druhý (0,45 – 0,38) ulil r. 17132 Zacharias Tietrich v Praze, třetí (0,48 – 0,38) Jan Jiří Kühner tamtéž (MS. 89).

Před kostelem postavena Apotheosa sv. Jana Nep.; pískovcová skupina postav přirozené velikosti: Svatý klečí u trojnožky, při něm dva andělé, jakoby jej do nebes zvedali. Hrubé provedení. Na podstavci bez nápisu erb Vežníků z Věžník. První polovice 18. věku.

Farnost Ratbořská obsahuje Ratboř, Kořenice, Pašinku, Sedlov a Těšinky. Padací kostelní praesentatio liberccollationist (biskup Královehradecký).

V roce 1926 při velké vichřici spadla malá věžička na východní straně kostela. Při opravě věžičky nalezena byla krabice obsahující listinu „Pamětník roku 1809“ a různé peníze z této doby. Originál listiny darován byl Zemskému museu v Praze, opis uložen v obecním archivu.

Znění „Pamětníku“ jest následující:

„Spomoci Boha všemohoucího s přičiněním pak milostivého pana Josefa Kracimera jakožto nástupci zemřelého otce svého, byla dne 1. prosince roku 1809 druhá věž menší nad velkým oltářem svatýho Václava, patrona kostela místního ratbořského vystavená a spolu toho samého dne nová báň plechová s křížem železným nahoru dána, v nižto se nalézaji pamětní a toho času jdoucí berní peníze, jež byly: měděný krejcar, kroš, dvoukroš, pětikroš, půlzlatník a papírový peníz, které pro budoucnost v ty báni zachované jsou a býti mají. Tyto peníze měly svůj běh a cenu v císařokrálovských zemích pod Františkem císařem rakouským, králem českým, uherským a dílem polským.

Zvonec nový, který koupen jest v hlavním městě Praze za summu 82 fl. rýnských běžných peněz, ten od mladýho pána, pana Václava Kračmera na památku z horlivé pobožnosti kostelu radborškému darován a nadjmenovaného dne a roku zavěšen byl. Tento zvonec k většímu pohodlí křesťanů nábožných užívati se bude a má k zvonění na mši sv., na a po kázání, pak k zvonění pozdvihování.-

Zakladatel Nadjmenovaný věže byl pan František Dobíhal, toho času správce panství radbořského. Vystavena pak byla od místa tesařského, Václava Doubravy z Libenic. Báň plechová v Kolíně Novým dělána jest a koštuje 50 fl. Kříž pak železný dělal František Tříška, kovář, spolu kostelník radbořský.

Toho samého roku 1809 byl první místní pastýř duchovní P. František Aixner, rodilý z českého Rychnova ustanoven; spolu lokalie nově položena a neb dům duchovní vystaven.

Kdo přečká a toho štěstí se dočká tento pamětník čísti, ten zajistě se velice obdiviti musí, že v tom roce 1809 takové věci činiti se mohly. Anebo v tomto roce bylo málo mužstva, z většího dílu všecky byli vojákami, jenom ti sproštěni byli, jenž měli svý sedlské grunty. Ze ženatých ustanovena byla Landwehr nad Zeměobrana tehdáž proti franckýmu císaři Napoleonu Bonuaparti, kdežto na mnoha tisíc hlav skrze kuravé půtky v jednom boji zahynuto. Rozvaž tedy sobě každý, kdo ten pamětník čteš jak těžko a ouzsko bylo toho času stavěti? Ale Radboř se odstrašiti nenechala, tím více Bohu ke cti a chvále, pro spaseni lidské činila, čímž větší nebezpečenství celá země česká před sebou měla.

Protož požehnala prozřetelnost Božská zemi české a osadě Radbořské a požehnávati nepřestane tomu, kdo se jej nespustí, a v štěstí i neštěstí silně pomoci Božský doufá a důvěřuje. Pamětníci tohoto času jsou následující:

František Aixner, první pastýř místní duchovní Marie rozená Mika, ovdovělá Kračmer, paní z Radboře Anna rozená slečna Sprchý, Františka rozená slečna Kračmer, Barbora rozená slečna Kračmer, Aloisius Kračmer, Jan Kračmer, loutnant při k. k. Zemoobranně, Josef Kračmer, syn zemřelého pana Václava Kračmera, bejvalého pána panství Ratboře, Václav Kračmer, nápodobně. František Dobíhal, správce rozený z Uhlířských Janovic. Franz Novotný rychtář v Sedlově N. Cons. 3. Jan Novotný, rychtář obce kořenské N. C. 12. Franz Nebovický, rychtář radbořský N. C. (nečitelná), Leopold Bunka, rychtář pašinecký N. Cons 2. Václav Pěnkava, myslivec a rychtář skalický N. conc. 3, Jiřík Trnka, konšel těšinecký N. Cons. 1.

Panství Ratboř s dvorem pašineckým sedlovským a skalickým, jenž každý pro sebe statek byl, koupeno jest od svobodného pána a pana Václava Rumerskyrcha v roce 1802 dne prvního Aprile za 225 000 renských. Přítomně na to samé panství bylo dáváno 500 000 renských.

K tomu patří vesnic 6, totiž:

Kořenice 45 Numer, Sedlov 33 Numer, Těšinky 13 Numer, Pašinka 58 Numer, Ratboř 23 Numer, Skalice Velká 17 Numer.

V obilí toho času platilo:

měřice jedna rakouská pšenice 12 fl., žita 10 fl., ječmena 6 fl., ovsa 7 fl., hrachu 12 fl. Jeden pár bot telecích koštoval 25 fl.

Vlny 1 centýř koštoval 325 fl. Pivo 1 mas 12 kr. Hovězí maso 24 kr. Libra jedna másla 1 fl. 15 kr. Nádeník denně koštoval bez stravy 1 fl. Denní plat řemeslníkův: Tesařskému mistrovi 2 fl. tovaryšovi 1 fl. 15 kr. Zednickému mistrovi 2 fl., tovaryšovi 1 fl. 15 kr. 1 lot šňupavého tabáku za 3 ½ kr. 1 libra kuřlavého za 45 kr. 1 soudek neb centíř vařené soli 11 fl. 30 kr. 1 centíř kamenný soli mletý 11 fl. 35 kr.

V Čáslavě král. krajským byl pan Jan z Baierweku, nejvyšší purkrabí pan hrabě z Nalisu, Justiziarem neb soudcem zdejšího panství byl Josef Ekel, burgmistr z král. města Kolína.

Ouředníci a služebníci:

František Dobíhal, správce, Josef Kračmer, purkrabí, Václav Kračmer, obroční, Josef Areldt, hospodářský v Sedlově, Jan Vorel, praktikant, Pavel Jílek, sládek, František Podivín, bažantník, Jan Kuchař, vrátný, Josef Kopecký, šafář v Ratboři, Josef Kopecký, šafář na Pašince, Jan Špátenka, šafář v Sedlově, Skalický dvůr byl v nájmu, Josef Veselý, mistr polní, Jan Heverle, zahradník, Franz Bunka, vrátnej na Pašince, Kašpar Wanke, chmelař, Jan Jochman, pensionovanej pomocný 90 let starý, Václav Pěnkava, myslivec v Skalici, František Bělovský, bednář, František Vorel, poklasný v Ratboři, Václav Procházka, poklasný na Pašince.

V roce 1807 byly nový varhany od dobrodinců zjednány, který koštovaly 320 fl. k starýmu pozitivu.

V roce 1808 na den Všech svatých byl pan František Aixner, jakož první duchovní slavně instalírovaný, a skrz kutnohorského pana arciděkana a vikarinsa titl. pana Ferdinanda Hansu uvedený, při tej příležitosti byl František Bunka s jeho manželkou Kateřinou po druhý kopulorovaný neb 50letý požehnání.

Psáno v Radboři dne 1. prosince 1809.

L. S. Ouřední pečeť.

Škola.

O škole v Ratboři nalézáme první zmínku k r. 1736. čteme totiž, kterak toho času Kučera Jan, kantor v Ratboři, 35letý, za spáchanou vraždu na své manželce Alžbětě katem život skončil ve Zbraslavicích (Čas. spol. přát. star. 1902).

Řádná škola založena teprve při rozšíření kostela před r. 1770. Potom čteme, že učitel Jakub Vrtáček r. 1796 svým nákladem zbudoval školní stavení.

Stálo na místě dnešní školy a docházely tam děti z Ratboře, z Kořenic, z Pašinky, ze Sedlova a z Těšínek. Roku 1807 odkoupil majitel velkostatku tuto školní budovu a přestavil ji. Byl to potom nízký, zděný domeček se šindelovou střechou, obrácený průčelím k východu. Nízkými dveřmi vcházelo se na chodbu cihlami dlážděnou, z níž šlo se do prostranné třídy k jihu položené, osvětlované 2 okny na jižní a 2 na východní straně. Strop byl dřevěný. Na konci chodby stoupalo se z chodbičky na půdu po dřevěných schodech, jakož i vycházelo se ke chlévu a na dvoreček. Z chodby na západ chodilo se do kuchýně, od niž na pravo byl spížník a na levo světnice. Později přistavena ke škole na severní straně stodůlku.

Žáků napočteno roku 1796 celkem 95, r. 1807 již 112, potom 174/r. 1826, 216/r. 1830/ r. 1833 docházel 101 chlapec, 54 dívky, na opakovací hodiny 63 žáci, roku 1848 vyučováno 147 dětí, na opakovací hodiny 55.

Tomuto počtu žáků nepostačovala již školní světnice a jednáno r. 1856 o postavení školy dvojtřídní, leč bezvýsledně. Za to měl od r. 1861 učitel k ruce pomocníka. Vystřídali se tu: Václav Krupař (1861 – 65), Hynek Černý (1865 – 1866), Josef Nováček (1866 – 67), František Klusoň (1867 – 1870).

Teprve roku 1871 rozšířena škola na dvojtřídní a druhá třída umístěna v čp. 29. Dne 15. srpna 1877 položen byl základní kámen, na kterem jest rok 1877 vytesán ku stavbě školní budovy. V základním kameni vložen jest pamětní spis a měděné a stříbrné peníze. Nová školní budova o 3 třídách zbudována byla nákladem 9 000 zl. a v třetí třídu rozšířena od r. 1880. Když r. 1892 povolena ještě třída čtvrtá, opatřena pro ní místnost přestavbou, což vyžadovalo nákladu 583 zl. 10 kr.

Školu v Ratboři spravovali: Jakub Vitáček (do r. 1822), Leopold Vorel (1822 – 26), Václav Esner (1826 – 35), František Hladký (1835 – 43), Václav Belšán (1843 – 1879), Josef Skokan ( od r. 1879 do r. 1913), Josef Šolta (od r. 1914 do r. 1927) a Josef Borovička od r. 1927 do dnes.

Po světové válce stoupl počet dětí tou měrou, že dosavadní školní budova nepostačovala a postavena byly budiž v roce 1927 nová školní budova a obytný dům pro učitele. Školní budova jest jednopatrová, se zvýšeným přízemím a postavena jest na pozemku nad rybníkem „Hrázským“. Hlavní vchod do školní budovy jest uprostřed budovy přístupný po třech předložených schodech. Dveřmi vchází se do vestibulu, z tohoto pak vede 9 schodů na podlahu přízemí. Vestibul oddělen jest od chodby kývadlovými dveřmi. Školní chodba je 2,80 m široká, osvětlená pěti dvojitými okny směrem do dvora. Z chodby přístupny jsou dvě učebny, které nalézají se po obou stranách vestibulu a osvětleny jsou každá čtyřmi dvojitými okny. V pravém křídle budovy nalézá se kabinet osvětlený jedním oknem. Přímo naproti vestibulu jest dvouramenné schodiště, vedoucí do I. patra. Po pravé straně schodiště umístěny jsou záchody pro dívky a učitele, po levé pro chlapce. Záchody jsou přímo osvětleny, ventilovány a zařízeny na splachování. Ze schodiště přichází se do chodby v I. patře, která jest rovněž osvětlena pěti okny. Dvě učebny umístěny jsou tak jako v přízemí, přístupny z chodby a osvětleny každá čtyřmi okny. Mezi učebnami nad vestibulem umístěna jest sborovna, osvětlena jedním oknem do hlavní fronty směřujícím. V pravém rohu budovy nalézá se kabinet situovaný jako v přízemí. Rovněž záchody umístěny jsou tak jako v přízemí pod schodištěm, které vede do I. poschodí vedou schody do souterreinu, kde v levém křídle umístěna jest tělocvična se šatnou, v pravém křídle nalézá se školní kuchyně s přípravnou a dílna. Pod vestibulem, jakož i pod oběma záchody umístěny jsou sklepy. Všechny místnosti jsou přímo osvětleny a přímo větrány. Z prvního patra vede schodiště na půdu, které jest osvětlena okny ve střeše, krov jest vaznocový, půda eternitová. Třídy a kabinety vytápěny jsou kamny. Všechny učebny, tělocvična a školní dílna větrany jsou komínovými ventilacemi, mimo to jsou okna opatřena sklápěcími křídly. Světlé výšky učeben jsou 3,60. Konstrukce stropní jest železobetonová.

Před školní budovu jest okrasná zahrada, za budovou školní cvičiště a velká školní zahrada. Obytný dům jest jednopatrový a má celkem 6 obytných místností s příslušenstvím.

Celkový náklad na stavbu školní budovy a obytného domu činil Kč 776 135,01 a byl na základě usnesení místní školní rady ze dne 5. března 1927 rozvržen prozatímně s výhradou pozdějšího vyúčtování dle daňové základny z roku 1926 na jednotlivé přiškolené obce takto:

Obec:	Daňová základna roku 1926:	Podíl v %:	Prozatimní předpis:
Ratboř	Kč. 62 875, 64	83,95174	Kč. 651 578,85
Kbel	Kč. 5 146,72	6,87191	Kč. 53 335,30
Sedlov	Kč. 3 468,32	4,63091	Kč. 35 942,11
Kořenice	Kč. 3 404,31	4,54544	Kč. 35 278,75
Celkem:	Kč. 74 894,99	100 -- %	Kč. 776 135,01

Definitivní předpis na jednotlivé obce proveden bude dle konečné daňové základny z roku 1927 a jest tudíž výše uvedené částky považovali za splátku, nikoliv za definitivní vyúčtování.

Školní obec tvořily do roku 1920 tyto obce: Kořenice, Pašinka, Ratboř, Sedlov a Těšinky. V roce 1921 odškolena byla Pašinka a v roce 1926 přiškolen Kbel.

Jako učitelé působili na zdejší škole:

Jan Buňata, Karel Krátký, Ladislav Pacovský, František Kühn, Jan Pospíšil, Josef Skokan, Josef Hráský, Alois Nekvasil, František Bedrníček, Antonín Růžička, Anna z Jordánů, Karel Peer, Karel Sübrt, Václav Král, Antonie Sklenářová, Josef Skřivánek, Jan Buňata, Vilém Marek, Josef Šafařík, Vojtěch Vyskočil, Václav Kukal, Emílie Reinbergrová, František Kopáček, Čeněk Berka, Antonín Lacina, Josef Šubrt, Jan Mašín, Pavel Kratochvíl, 1./9. 1905 – 28./2. 1913, Rudolf Rýva - 1./9. 1905 – 31/8. 1906, Karel Svoboda – 1/9. 1908 – 31/8. 1909 a od 1/3. 1913 – 1922, Jaroslav Procházka od 1/4. 1911 – 15/7. 1913, Václav Brzák, Helena Suchomelová a Milada Tumlírová, (tito tři vystřídali se v době od 1/9. 1912 – 15/7. 1913), Karel Kříž 1/9. 1913 – 28/2. 1914, Karel Herout 16/9. 1914 – 15/4. 1915, Prokop Neliba 15/9. 1914 – 15/1. 1915, Josef Hruška 1/1. 1915 – 31/8. 1915, Žofie Vernerová 24/4. 1915 – 31/7. 1915, Marie Ledrová 1/9. 1915 – 15/7. 1916, Ludmila Streitová 1/9. 1915 – 1/3. 1916, Marie Heduková 15/9. 1915 – 15/7. 1916 a od 15/9. 1916 – 15/7. 1917, Jaroboj Šimek 15/9. 1916 – do dnes, Růžena Nelibová 15/9. 1917 – 16/7. 1918, Karel Kratochvíl 15/9. 1918 – 1/3. 1919, Zdenka Jarkovská 1/3. 1919 – 30/6. 1920, František Kozlík 1/9. 1919 – 31/8. 1925, Eliška Ostrčilová 1/9. 1920 – 31/12. 1920, Karla Hrudová 1/1. 1925 – 28/2. 1925, Marie Strupková 1/9. 1925 – 2/10. 1925, Olga Holubová – Hrudová 3/10. 1925 – 31/12. 1925, Marie Krejčíková od 1/1. 1926 – 30/6. 1927, Marie Kohoutová 1/9. 1927 – 30/6. 1931, Růžena Vendlová 1/10. 1927 – 30/6. 1928, Karla Kuprovská – Hrudová 1/9. 1928 – 30/6. 1930, Zděnka Niklová 13/1. – 28/2. 1930, Karel Novotný 1/3. – 30/6. 1930, Jindřich Volek ¼. – 30/6. 1930, Kristina Bártová 1/9. 1930 – 30/6. 1931, Marie Špačková 1/9 1930 – 30/6. 1932, Miloslava Dibelková 1/9. – do dnes, Marie Sakařová 1./9 1931 – 30/6. 1932, Bořena Vaňková od 1/9. 1932.

Industriální učitelky: Aloisie Kühnova do 30/9. 1909, Pavla Procházková od 1/10. 1909.

Roku 1898 byly zde 4 třídy se 4 učiteli,

Roku 1908 byly zde 4 třídy se 4 učiteli,

Roku 1918 byly zde 5 třídy se 5 učiteli,

Roku 1928 byly zde 4 třídy se 4 učiteli,

Počet žáků:

a) školou povinných

b) školu navštěvujících

roku:	chlapců:	dívek:	celkem:
1898	a) 148	150	298
1898	b) 130	135	265
1908	a) 150	143	293
1908	b) 135	134	269
1918	a) 170	172	342
1918	b) 151	152	303
1928	a) 97	95	192
1928	b) 81	80	161

Rozpočet školní uhražuje se školní přirážkou, která se rozvrhuje dle daňové základny na jednotlivé přiškolené obce.

Cukrovar

Základní kámen k stavbě cukrovaru položen byl dne 4/3. 1857 a dne 15. října 1857 byla novostavba vysvěcena zásmuckým panem děkanem. V pozemkové knize jsou o cukrovaru č. p. 7 tyto zápisy:

Prvý zápis: Dom. Grundbuch VI. strana 251, položka 1.:

Podle smlouvy kupní ze dne 29. ledna 1858 a odhadního protokolu z 18. července prodává Josef a Anna Nebovidský továrnu na cukr s továrními budovami, vodním právem, strojním zařízením s příslušenstvím úhrnem za 297 449 zl. 59.kr. c. m. Eduardu Czecinkarovi rytíři z Birnitzu a Salomenu Hubrovi jako spoluvlastníku. V zápise ze dne 9. červa 1862 se uvádí, že podle kauční listiny z téhož data povolena byla zápůjčka 50 000 zl. na nově postavené tovární budovy.

Podle smlouvy ze dne 16. července 1869 prodává Salomon Huber svoji polovici pani Terezii Czecinkarové von Birnitz za cenu 156 000 zl., mlýn č. 14. za 20 000 zl. a pole za 2 500 zl.

Podle usnesení krajského soudu v Kutné Koře o projednání pozůstalosti ze dne 17. března 1888 uloženo bylo právo vlastnické Marii Czecinkarové von Birnitz na polovičku a Hugo Czecinkarovi rytíři z Birnitz na polovici.

Podle vdacího listu z 18. dubna 1888 provdala se Marie Czecinkarová za rytíře Czibulku.

Podle kupní smlouvy z 15. července 1890 vloženo na polovici Marie Czecinkarové právo vlastnické Bernardu Mandelíkovi za kupní cenu 247 589 zl 63 kr. r. m. Podle trhové smlouvy ze dne 2. srpna 1890 vloženo bylo na polovici Hugova Czecinkara rytíře z Birnitz právo vlastnické Bernardu Mandelíkovi. Podle odevzdací listiny ze dne 16. prosince 1912 vloženo bylo právo vlastnické: Robertu Mandelíkovi, Ottovi Mandelíkovi, Arnoštu Mandelíkovi a Ervinu Mandelíkovi, každému na jednu čtvrtinu.

Podle odevzdavací listiny ze dne 1. května 1916 na jednu čtvrtinu, Arnoštu Mandelíkovi patřící, vloženo bylo právo vlastnické Robertu, Ottovi a Ervinu Mandelíkovi, každému jednou dvanáctinou.

Od roku 1870 až do roku 1880 sázela se řepa cukrovka ručně do pole smykem na jaře urovnaného radličkovaného, uváleného a před samou setbou malými válečkami znovu uváleného. Řádky se namarkérovaly ručním markérem, dělník udělal malou motyčkou jamku, do které vložil 3 až 4 semena a důlek přišlápl nohou. Po sázení se pole opět válečky, jež tahali dělníci sami, uválelo.

Okopavání a jednocení se provádělo též jen ručně. Prvá okopavka se prováděla pomoci latě, která se položila na sotva vzešlý řádek řepy a jenom kolem latě se kopalo, aby se utlé rostlinky řepní nepoškodily.

Od roku 1880 se teprve počaly užívati dvouřádkové secí stroje, tlačené lidmi, zvané „trakaře“, které sázely řepu do špetek. V téže době začala se pole k řepě určené váleti potahem. Po roce 1890 nastaly čtyřřádkové secí stroje, tažené jedním volem, soustavy lžičkové. Teprve od roku 1900 užívá se kombinovaných řeposecích strojů, zprvu se špetkovacím zařízením, od kterého se v poslední době upustilo, jelikož rostlinka sama o sobě stojící se lepe vyvinuje a při jednocení se kořání nepoškodí. Pleček užívá se od roku 1880, které byly zprvu jednořádkové, tlačené dělníky, teprve v pozdější době nastaly plečky tří až šestiřádkové, tažené potahem.

V poslední době děje se příprava půdy k řepě na jaře následovně:

Pole na zimu hluboko přeorané se na jaře vláčí, smykem srovná, pak následuje zkypření kultivátory, nově menšími smyky se urovná, dvakrát uvláčí, uválí, opět uvláčí a uválí.

Rok 1884/5 znamená takřka náhlou krisi v průmyslu cukrovarnickem, kde ceny cukru nápadně klesly, což zavinilo úpadek mnohých cukrovarů a fakt, že některé cukrovary dosud rolnické přešly v ruce soukromníků, ukazuje na to, že závody nebyly vedeny jednak technickými odborníky, jednak zkušenými obchodníky a události právě sběhlé vedly k tomu, že pěstovaní cukrovky dělo se míře ztenčené, až tři roky potom počal osev stoupati, v čemž bylo postupně pokračováno téměř až do počátku světové války, výjimku činí však ročníky 1904/5 a 19911/2, v nichž panoval dotud nebývalý přísušek, což mělo v zápětí velmi redukovanou sklizeň řepy.

Vletech válečných byl osev cukrovky snížen z důvodů na snadě jsoucích, aby v opak toho – zvětšovány obilní prostředky k dostatečné obživě lidu. Rok 1917/18 vykazuje neúrodu následkem sucha.

Kampaň 1918/19 pro dříve se dostavivší zimu, provázenou sněžením, jež po nějakou dobu potrvalo, rok následující opět s dostavivší se neobvykle brzy zimou a sněhem opět přerušeno zpracování řepy a trvalo přes leden až do února, než se mohlo v zemi se ještě nacházející řepu dobývati. Ta již nebyla způsobilá ku zpracování na cukr a byla z části sušena a z části zpracována na syrub. Řepa nemohla býti obyčejným způsobem krouhana, nýbrž byla krouhána plochými noži a řízky byly ve tvaru koláčů a v této formě byly také dodavatelům řepy vydávány.

Přehled zpracované řepy a vyrobeného cukru:

kampaň:	zpracováno řepy	Vyrobeno cukru q:		V % přepočteno na surovinu
kampaň:	zpracováno řepy	surového:	bílého:	V % přepočteno na surovinu
1876/77	77 790, --	neznámo	Ø	neznámo
1876/78	73 106, --	neznámo	Ø	neznámo
1878/79	101 712,60	7 425	84	7,40
1879/80	117 655,40	11 469	400	10,14
1880/81	139 712,60	13 291	539	9,95
1881/82	233 708, --	21 500	--	9,20
1882/83	268 124, --	24 155	--	9,01
1883/84	133 609,50	12 934	--	9,68
1884/85	154 865,20	17 520	--	11,31
1885/86	72 659, --	8 250	--	11,35
1886/87	109 163, --	12 250	--	11,22
1887/88	132 303,80	14 906	--	11,26
1888/89	194 548,30	19 546	--	10,04
1889/90	258 362, --	29 801	--	11,53
1890/91	253 683, --	25 090	--	9,89
1891/92	292 966, --	33 265	--	11,35
1892/93	281 128, --	28 390	--	10,10
1893/94	294 569, --	35 746	--	12,135
1894/95	433 835, --	48 459	--	11,17
1895/96	329 836,60	42 576	--	12,908
1896/97	403 200, --	44 678	--	11,08
1897/98	351 900, --	42 260	--	12,01
1898/99	365 300, --	48 281	--	12,218
1899/1900	354 800, --	1 338	41 946	13,855
1900/01	329 400, --	1 236	45 663	16,178
1901/02	361 100, --	--	54 398	17,174
1902/03	348 330, --	10 906	39 674	16,124
1903/04	376 200, --	1 540	53 861	16,731
1904/05	189 040, --		26 303	15,862
1905/06	425 865, --		64 186	17,182
1906/07	386 814, --		55 609	16,389
1907/08	363 357, --		53 381	16,748
1908/09	312 813, --		49 989	18,218
1909/10	396 848, --		51 661	14,84
1910/11	443 346, --		55 845	14,36
1911/12	198 995, --		25 699	14,722
1912/13	437 253, --		59 593	15,537
1913/14	382 180, --		55 520	16,561
1914/15	342 713, --		48 037	16,026
1915/16	323 375, --	5 283	36 740	14,586
1916/17	278 983, --	2 811	36 354	15,863
1917/18	148 695, --	511	20 022	16,698
1918/19	218 274, --		25 174	15,188
1919/20	229 813, --	899	18 901	13,541
1920/21	220 594, --		30 069	15,539
1921/22	238 157, --	1 163	38 648	18,988
1922/23	244 634, --	350	33 804	15,896
1923/24	297 133, --		44 154	16,94
1924/25	358 236, --		56 539	17,992
1925/26	393 178, --		57 261	16,603
1926/27	305 433, --		43 563	16,259
1927/28	330 980, --		46 882	16,148
1928/29	283 925, --		41 485	16,657

Rok 1928

Obec Ratboř byla až do roku 1924 osadou obce Kořenice. Již dlouho před světovou válkou projevilo občanstvo osady Ratboř přání, aby obec Ratboř stala se samostatnou obcí politickou, ale teprve v roce 1919 došlo k zahájení jednání o osamostatnění obce Ratboře. Ve schůzi obecního výboru společné obce Kořenice – Ratboř konané dne 16. března 1919 za přítomnosti členu: Františka Krause, Aloise Petránka z Kořenic a Roberta Mandelíka, M.U.Dra. Tomáše Jeníčka, Antonína Neumanna a Jana Pospíšila z Ratboře rozhodnuto bylo na základě přípisu okresního hetmanství v Kolíně ze dne 10/3. 1919 č. 9818/N. – jimž bylo obcím sděleno, že rozhodnutí o event. rozloučení nebo sloučení obcí musí býti alespoň stručně do 20. března 1919 okresnímu hejtmanství sděleno – oznámiti okresnímu hejtmanství, že obecní výbor se usnesl, aby obec Kořenice – Ratboř byla rozloučena na dvě samostatné obce Kořenice a Ratboř. Vyřízení tohoto usnesení přenecháno bylo novému obecnímu zastupitelství, vzešlému z prvých voleb konaných po převratu. Nové obecní zastupitelstvo jednalo o rozloučení obce ve schůzi konané dne 9. října 1919 za přítomnosti těchto členů: Adolfa Kristerinse, Marie Pokorné, Aloise Šafaříka, Františka Syřinka a Josefa Kukala z Kořenic a Roberta Mandelíka, Karla Leinera, Marie Klofáčkové, Josefa Bajera, Václava Zelinky a Aloise Richtra z Ratboře a rozhodlo, aby ratbořští i kořeničtí členové obecního zastupitelstva vešli ve styk s veškerým občanstvem a zjistili, přeje-li se toto rozdělení obce.

Ve svolaném na to schromáždění občanu z Ratboře, které konalo se v měsíci březnu 1920 v hostinci u Brázdů v Ratboři, schválen byl jednomyslně návrh na rozloučení obcí a zástupcové Ratboře vybídnuli, aby podali obecnímu zastupitelstvu návrh, za jakých podmínek by se rozloučení skutkem státi mělo. Podmínky ty byly zástupcům obce Kořenic předloženy a byly obecním zastupitelstvem dne 25. listopadu 1920 schváleny. Dne 29. listopadu 1920 podána byla okresní správě politické v Kolíně žádost o svolení k rozloučení společné dosud obce na dvě samostatné obce. Žádost tato byla podrobena příslušnému úřednímu šetření a dne 11. dubna 1924 oznámila okresní správa politická přípisem č. j. 24.998/2, že dle výnosu ministerstva vnitra ze dne 11. prosince 1923 čís. 80.959/23 povolila vláda ve schůzi ministerské rady konané 16. listopadu 1923 podle ustanovení § 1. zákona ze dne 18. března 1921 čís. 117 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 21. prosince 1922 čís. 406 SB. z. a n. rozloučeni obce Kořenice na dvě samostatné obce Kořenice a Ratboř. Podmínky rozluky byly po několikerém jednání definitivně sjednány takto:

Za souhlasu zástupců obce Kořenice i Ratboře sjednána byla ve schůzi konané dne 10. března 1924 v hostinci u Nováků v Kořenicích následující dohoda o úpravě majetko – právních poměrů nově vzniklých obcí Kořenice a Ratboře.

1.) Jmění pozemkové a domovní patří oné obci, ve které se skutečné nachází. Pozemkové jmění obce Kořenice je následující:

čísla parcelní:

148	pastva	ha	11,26	m^²
166	břeh	— ׀׀ —	05,11	— ׀׀ —
168/1	pastva	— ׀׀ —	22,84	— ׀׀ —
168/2	— ׀׀ —	— ׀׀ —	15,11	— ׀׀ —
169	role	— ׀׀ —	1,51,20	— ׀׀ —
170	louka	— ׀׀ —	78,87	— ׀׀ —
173	pastva	— ׀׀ —	05,83	— ׀׀ —
175	role	— ׀׀ —	61,22	— ׀׀ —
176/1	pastva	— ׀׀ —	03,24	— ׀׀ —
176/2	— ׀׀ —	— ׀׀ —	27,30	— ׀׀ —
178	role	— ׀׀ —	12,66	— ׀׀ —
214	pastva	— ׀׀ —	15, --	— ׀׀ —
223	— ׀׀ —	— ׀׀ —	3,12,05	— ׀׀ —
224	role	— ׀׀ —	64,13	— ׀׀ —
225	louka	— ׀׀ —	17,41	— ׀׀ —
237	— ׀׀ —	— ׀׀ —	32,05	— ׀׀ —
238/1	pastva	— ׀׀ —	3,07,23	— ׀׀ —
238/2	role	— ׀׀ —	58,41	— ׀׀ —
238/3	— ׀׀ —	— ׀׀ —	01,58	— ׀׀ —
238/4	— ׀׀ —	— ׀׀ —	12,91	— ׀׀ —
238/5	pastva	— ׀׀ —	44,92	— ׀׀ —
238/6	— ׀׀ —	— ׀׀ —	20,61	— ׀׀ —
238/7	— ׀׀ —	— ׀׀ —	73,70	— ׀׀ —
238/8	role	— ׀׀ —	04,21	— ׀׀ —
241	— ׀׀ —	— ׀׀ —	35,93	— ׀׀ —
296	pastva	— ׀׀ —	14,97	— ׀׀ —
503/1	cesta	— ׀׀ —	01,19	— ׀׀ —
504	— ׀׀ —	— ׀׀ —	02,16	— ׀׀ —
505	silnice	— ׀׀ —	2,09,47	— ׀׀ —
506	cesta	— ׀׀ —	06,37	— ׀׀ —
507/1	— ׀׀ —	— ׀׀ —	04,14	— ׀׀ —
507/2	— ׀׀ —	— ׀׀ —	07,98	— ׀׀ —
508	— ׀׀ —	— ׀׀ —	01,01	— ׀׀ —
509	— ׀׀ —	— ׀׀ —	00,97	— ׀׀ —
510	hraniční silnice	— ׀׀ —	02,35	— ׀׀ —
511	cesta	— ׀׀ —	07,05	— ׀׀ —
512	— ׀׀ —	— ׀׀ —	36,34	— ׀׀ —
513	— ׀׀ —	— ׀׀ —	22,27	— ׀׀ —
514	— ׀׀ —	— ׀׀ —	12,02	— ׀׀ —
515	— ׀׀ —	— ׀׀ —	07,80	— ׀׀ —
516	— ׀׀ —	— ׀׀ —	14,57	— ׀׀ —
517/1	— ׀׀ —	— ׀׀ —	84,53	— ׀׀ —
517/2	— ׀׀ —	— ׀׀ —	02,16	— ׀׀ —
518	— ׀׀ —	— ׀׀ —	16,19	— ׀׀ —
519	— ׀׀ —	— ׀׀ —	05,79	— ׀׀ —
520	— ׀׀ —	— ׀׀ —	09,09	— ׀׀ —
522/1	— ׀׀ —	— ׀׀ —	11,93	— ׀׀ —
522/2	— ׀׀ —	— ׀׀ —	04,47	— ׀׀ —
523	— ׀׀ —	— ׀׀ —	09,66	— ׀׀ —
524	— ׀׀ —	— ׀׀ —	03,99	— ׀׀ —
525/1	— ׀׀ —	— ׀׀ —	16,54	— ׀׀ —
525/2	— ׀׀ —	— ׀׀ —	02,07	— ׀׀ —
526	— ׀׀ —	— ׀׀ —	20,97	— ׀׀ —
527	— ׀׀ —	— ׀׀ —	04,86	— ׀׀ —
528	— ׀׀ —	— ׀׀ —	10,72	— ׀׀ —
529/1	— ׀׀ —	— ׀׀ —	04,23	— ׀׀ —
529/2	role	— ׀׀ —	16,22	— ׀׀ —
530	cesta	— ׀׀ —	1,15,56	— ׀׀ —
531	— ׀׀ —	— ׀׀ —	03,92	— ׀׀ —
532	— ׀׀ —	— ׀׀ —	07,62	— ׀׀ —
533	silnice	— ׀׀ —	17,62	— ׀׀ —
534	cesta	— ׀׀ —	08,34	— ׀׀ —
535/1	náves	— ׀׀ —	03,93	— ׀׀ —
535/2	— ׀׀ —	— ׀׀ —	01,58	— ׀׀ —
535/3	— ׀׀ —	— ׀׀ —	05,49	— ׀׀ —
535/4	— ׀׀ —	— ׀׀ —	05,60	— ׀׀ —
535/5		— ׀׀ —	10,95	— ׀׀ —
535/6		— ׀׀ —	08,84	— ׀׀ —
535/7		— ׀׀ —	03,70	— ׀׀ —
537	potok	— ׀׀ —	40,25	— ׀׀ —
538	— ׀׀ —	— ׀׀ —	03,17	— ׀׀ —
539	— ׀׀ —	— ׀׀ —	03,99	— ׀׀ —
555	příjezd	— ׀׀ —	14,70	— ׀׀ —
556	cesta	— ׀׀ —	01,04	— ׀׀ —
557	— ׀׀ —	— ׀׀ —	02,27	— ׀׀ —

Domovní jmění obce Kořenice jest následující:

č. p. 33, č. archu poz. 25, č. domu 25, výměna --. 01,98 ha^²

č. p. 108, č. archu poz. 141, č. domu 59, výměna --. 02,68 ha^²

Obci Kořenice patří dále část parcel číslo:

501/1 - cesta z Ratboře do Kořeni podle dráhy,

521 - silnice s Ratboře do Kořenic,

540 - potok „na obci“.

Výměra výše uvedených parcel bude zjištěna až při vyměřování hranic.

Pozemkové jmění obce Ratboř jest následující:

čísla parcelní:

477	cesta	22,52	ha^²
478	— ׀׀ —	09,32	— ׀׀ —
479	— ׀׀ —	06,73	— ׀׀ —
481	— ׀׀ —	26,80	— ׀׀ —
482	okresní silnice	40,52	— ׀׀ —
483/1	cesta	05,39	— ׀׀ —
483/2	— ׀׀ —	06,30	— ׀׀ —
483/3	hraniční sil.	00,17	— ׀׀ —
486	cesta	38,68	— ׀׀ —
487	— ׀׀ —	28,95	— ׀׀ —
488	— ׀׀ —	07,98	— ׀׀ —
489/1	silnice	2,09,15	— ׀׀ —
489/4	cesta	02,21	— ׀׀ —
490	— ׀׀ —	35,86	— ׀׀ —
491	— ׀׀ —	73,46	— ׀׀ —
492	— ׀׀ —	12,45	— ׀׀ —
493	— ׀׀ —	02,52	— ׀׀ —
494	silnice	23,24	— ׀׀ —
496	— ׀׀ —	37,80	— ׀׀ —
297	okr. silnice	17,81	— ׀׀ —
500	cesta	17,26	— ׀׀ —
502	silnice	73,91	— ׀׀ —
503/2	cesta	03,06	— ׀׀ —
536/1	náves	15,74	— ׀׀ —
536/2	— ׀׀ —	05,27	— ׀׀ —
536/3	— ׀׀ —	12,25	— ׀׀ —
541/1	potok	83,73	— ׀׀ —
541/2	— ׀׀ —	04,78	— ׀׀ —
543	— ׀׀ —	17,05	— ׀׀ —
544	— ׀׀ —	07,34	— ׀׀ —
545	— ׀׀ —	74,02	— ׀׀ —
546	— ׀׀ —	14,53	— ׀׀ —

Obci Ratboř patří dále část parcel číslo:

501/1 -cesta z Ratboře do Kořenic podle dráhy

521 - silnice z Ratboře do Kořenic

552 - místní draha Kolín – Kácov

540 - potok „pod hájem“.

Výměra výše uvedených parcel bude zjištěna až při vyměřování hranic.

Domovní jmění obce Ratboř jest následující:

č. p. 75, č. archu poz. 72, číslo domu 22, výměra --,--. 47 ha^².

2.) Hotovost v obecní pokladně v den skutečného rozloučení se rozdělí dle daňové základny platné dne 1. ledna 1920.

3.) Upsané půjčky a za ně dlužné částky přejímá na sebe obec Ratboř.

Jedná se o následující cenné papíry:

6 % čtvrtá státní půjčka v nom. ceně ……….Kč 16 200

4 ½ % státní premiová půjčka v nom. ceně… Kč 18 800

Za tyto půjčky dluhuje se Okresní záložně hospodářské v Kolíně……Kč 27 035.

4.) Stříkačka zůstane společným břemenem a majetkem obou obcí na jeden rok po rozdvojení obcí. Potom může býti dohoda obou obcí i nadále obnovena. Jinak jest stříkačka majetkem obce Kořenice.

5.) Obecní příslušníci, pokud bydlili 1. ledna 1920 v obci, budou příslušní do té nové obce, ve které v ten den skutečně bydlili. Oni obecní příslušníci, kteří v den 1. ledna 1920 nebydlili ani v Kořenicích ani v Ratboři, budou příslušni do oné obce, ve které dle matriky, buď kořenické nebo ratbořské, oni popřípadě jejich předkové byli zrozeni, neb v případě, že se tam přistěhovali, potom v té neb oné obci domovského práva nabyli, po případě pokud se osady Ratboře týče, dle platných předpisů jako pro obec politické práva toho nabýti mohli.

Novým uspořádáním matriky dle nynějšího stavu pověřeni byli:

za obec Ratboř pp. Josef Bajer, vařič, Gustav Köser a Václav Zelinka.

za obce Kořenice pp. Josef Kukal, Josef Procházka č. p. 47 a Antonín Béza.

7.) Obec Ratboř zaplatí obci Kořenice jednou pro vždy pro chudinský fond Kč 15 000,-- a splatí obnos ten nejdéle do jednoho měsíce po definitivním rozloučení obci. Rozdělení obecních chudých děje se dle stavu ze dne 1. ledna 1920 a přejímá obec Ratboř tyto chudé: Barboru Mašínovu, Marii Novotnou t. č. v Suchdole.

Obec Kořenice přejímá tyto obecní chudé: A. Zarubovou t. č. ve Kbele, Antonína Havránka, Josefa Špinku t. č. v Hradišku, Aloise Špinku t. č. v Praze, Antonii Vejmelkovou, provdanou Malou t. č. v Kolíně, Annu Koňákovou, Annu Kašparovou, Annu Kozelkovou, Barboru Kroupovou, Marii Egesdorfovou, Marii Špinkovu a dítky po Mašinové t. č. v Chotělicích u Čížka.

8.) Chudinské jmění rozdělí se dle počtu hlav výše jmenovaných chudých, do té které obce náležejících.

9.) Obec Ratboř zavazuje se, že zaplatí veškeré výlohy, které státní správě vzejdou provedením změny hranic. Rovněž zavazuje se obec Ratboř, že i veškeré další výlohy, které tímto rozdělením vzejdou, hraditi bude sama.

Současně s oznámením o rozloučení obce rozpustila zemská správa politická na základě §106. obecního zřízení dosavadní zastupitelstvo obce Kořenice, poněvadž rozloučením faktické podklady jeho právní existence se změnily.

Oběma nově vzniklým obcím bylo dále oznámeno, že správu rozloučených obcí povedou až do provedení nových voleb obecní správní komise.

Na základě tohoto oznámení navrženo bylo okresní správě politické v Kolíně, aby do správní komise zdejší obce jmenováni byli:

předsedou: Josef Bajer, vařič

členy: Josef Bajer, cestař, Josef Kubelka, obuvník,

Robert Mandelík, továrník, Václav Zelinka, domkař

náhradníky: Jaroslav Jelínek, hostinský, Jaroslav Liška, techn. kontrolor

a Antonín Plaček dozorce.

Návrh tento byl schválen a přípisem ze dne 5. června 1924 čís. 37035/2 byla okresní správou politickou obecní správní komise ve výše uvedeném složení jmenována.

Tato správní komise ujala se samostatného vedení obce dne 19. června 1924, provedla veškeré práce spojené s rozlukou obce a učinila přípravy k prvním obecním volbám, které se konaly dne 31. prosince 1924.

Volby obecního zastupitelstva súčastnilo se celkem 248 voličů a odevzdáno bylo 248 platných hlasů, z nichž obdržela:

čsl. strana národně – demokratická…………………108 hlasů,

čsl. strana sociálně – demokratická…………………..58 hlasů,

čsl. strana živn. obch. středostavovská……………….47 hlasů,

čsl. strana lidová……… …………………………21 hlasů,

čsl. strana socialistická……… ……………………14 hlasů,

Příslušných 12 mandátů rozděleno bylo dle zásady poměrného zastoupení takto:

strana národně sociální……………………6 členů,

strana sociálně – demokratická……… …....3 členy,

strana živnostenská….……………… ….2 členy,

strana lidová………….…………………1 člen,

Čsl. strana socialistická nedocílila volebního čísla a neobdržela žádný mandát.

Zvoleni byli tedy do obecního zastupitelstva:

za čsl. stranu národně demokratickou: Robert Mandelík, továrník, Josef Kubánek, hospodářský správce, Jaroslav Liška, technický kontrolor, Jaroslav Kratochvíl, šofer, M.U.Dr. Tomáš Jeníček, obvodní lékař a František Sedlmajer, technický adjunkt, za čsl. stranu sociálně – demokratickou: Josef Bajer, cestař, Josef Bajer, vařič a Karel Buchar, strojní zámečník, za čsl. stranu živn. obch. středostavovskou: František Maňásek, fotograv a Josef Kubelka, obuvník, za čsl. stranu lidovou: Kateřina Švarcová, manželka mlynáře.

V ustavující schůzi obecního zastupitelstva konané dne 14. září 1924 zvolen byl:

starostou: Robert Mandelík,

náměstkem: Karel Buchar

radními: Jaroslav Liška a

František Maňásek.

Obecním tajemníkem zvolen byl Emil Říha, obecním pokladníkem František Sedlmajer.

Prvním činem obecní správní komise bylo podání žádosti o zavedení elektrického vedení do zdejší obce. žádost tato byla předložen okresním úřadem Elektrárenskému svazu středolabských okresů v Kolíně a v dubnu 1926 dochází schválení Zemské správy politické v Praze ohledně stavby primární sítě, přípojky a transformační stanice. Ku podání nabídek na síť a přípojky vyzváno bylo 6 firem a na základě dobrozdání Elektrotechnického a strojního oddělení Zemského správního výboru zadána byla stavba rozvodné sítě a vodovodních přípojek fč. J. Vomáčka a J. Růžička v Kolíně. Obecním zastupitelstvem zvolena byla dne 21./5. 1926 elektrisační komise, sestávajíc z pánu Arnošta Fischova, Karla Buchara, Rudolfa Ježka, Josefa Bajera, cestaře a Františka Maňáska a občanstvo bylo současně vyzváno, aby se k zavedení elektřiny přihlásilo. Až na malé výjimky přihlásili se skoro všichni majitelé domů a se stavbou bylo ihned započato. Dne 21. března 1927 provedeno bylo Zemskou správou politickou kolaudační řízení a na základě příznivého výsledku téhož udělila okresní správa politická živnostensko – právní, povolení k používání elektrovodní sítě sekunderní.

Aby občanstvo mělo z veřejného osvětlení obce skutečně prospěch a aby ulice byly řádně osvětleny, učiněna byla s Elektrárenským svazem dohoda o tom, že za paušální cenu Kč. 200,-- měsíčně bude osvěcována po celou noc od slunce západu do slunce východu.

V květnu 1927 došlo k rozšířenní sekundárního vedení a přípojek pro právě podnikané novostavby nové školy a 11 obytných domů a i tato práce zadána byla firmě Růžička a Vomáčka z Kolína. Hospodářsko-technická kolaudace sekunderní sítě provedená byla Zemským správní výborem dne 25. listopadu 1927.

Celkový náklad na stavbu sekunderní sítě a přípojek činil Kč 68 747,--. Transformátor obce nestavěla, nýbrž jest připojena na transformátor cukrovaru.

V roce 1928 zažádala Správa provozu čsl. státních drah, aby připojena byla na elektrickou síť stanice dráhy. Rovněž občané z novostaveb u Kořenic a Kbela žádaji o připojeni. Uskutečnění odloženo na dobu pozdější.

Vodovod

Odběr vody pro místní potřebu děje se z ulehlých vrstev útvaru křídového studnami, hlubokými 13 – 31 m, které se zřením ke geologickému složení spodiny mají vesměs malou vydatnost. V době trvalého sucha odkázáno jest obyvatelstvo na vodu, přiváděnou gravitační primitivním trubním řádem z obce Kořenic, napájeným z mělce založené studny na východním okraji Kořenic, v bezprostřední blízkosti obydlí.

Tato forma zásobování Ratboře vodou jest z technického hlediska vadná, již z ohledu na sulibritní a zdravotní požadavky, a mohla by v době výskytu epidemických nemocí vážně ohroziti zdravotní stav obce. Z toho důvodu rozhodla se obecní správní komise již v roce 1924, aby podniknuty byly přípravné práce ku zřízení řádného vodovodu. Předsednictvo zemědělské rady v Praze vyhovělo žádosti obce a pověřila vodovodní oddělení svoji technické kanceláře, aby vykonalo místní šetření, k němuž došlo dne 22. září 1924. Výsledek šetření byl ten, že v celém okolí obce nebylo nalezeno řádné místo, které by skýtalo záruku dostatečného množství vody. Rovněž nebylo schváleno jímaní vody těsně pod obci Kořenice, ani v místě, kde vyvěrá pod plotem zahrady z mělké drenáže značnější množství vody. Návrh zemědělské rady, s nimž se ztotožňovala i firma „Kress“, které byla vyzvána k podání nabídky na vypracování projektu byl ten, aby za silnici nad Kořenicemi v tak zvaných „mokřinách“ mezi Velkým a Malým Chlumem provedeno bylo nové jímání vody.

Toto řešení vyžadovala by si však značného nákladu, jelikož potrubí vodovodní bylo by příliž dlouhé a bylo proto od něho upuštěno.

V roce 1926 usneseno, aby u Kořenic proveden byl zkušební vrt a prací touto pověřena byla firma „Artesia“ z Prahy. Na základě příznivých výsledků vrtky a pokusného čerpání vody zadáno byla fč. Artesia vypracování generálního návrhu a projektu obecního vodovodu. Jmenovanou firmou předložený projekt nebyl však uznán výhodným a na základě usnesení obecního zastupitelstva ze dne 22. dubna 1926 jednáno bylo s jmenovanou firmou o změnu projektu. Jelikož jmenovaná firma nemohla nový projekt v dohledné době shotoviti, zadáno bylo vypracovaní téhož prof. inž. Hrázskému z Prahy. Týž předložil nový návrh a rozpočet a doporučil současně, aby byl učiněn ještě jeden vrt na poli na rybníkem „Bulharem“ na parcele čís. kat. 322/1. Návrh tento byl obecním zastupitelstvem dne 21. dubna 1927 přijat a práce s novým vrtem spojená zadána byla opětně firmě Artesia. S vrtáním nové studně započato bylo dne 2. května 1927 a ukončeno dne 21. prosince 1927. Vrtáním této studny bylo velmi obtížné. Na první zdroj vody naraženo bylo již ve kloubce 6,80 m při čemž hladina vodní ve vrtu ustálila se ve hloubce 5,70 m pod terénem. Byla to však pouze voda vrchní a tak malé vydatnosti, že jednoduchým čerpáním se přebrala, proto nebylo k ní ani blíže přihlíženo. Na další zdroj naraženo bylo ve hloubce 29,40 m, kdy hladina vodní stoupla o 10 cm, ale výsledek byl stejný. Proto byla i tato voda separována a ve vrtbě pokračováno až do hloubky 59,90 m, kdy dne 18/7. 1927 provedena první ruční zkouška čerpací. Čerpáno bylo přibližně množství 2 l za vteřinu, ale při tom hladina tak rapídně klesla, že na první pohled bylo zřejmo, že pro nedostatek vody jest další čerpání bezvýznamné a bylo také zastaveno. Tato zkouška opakována byli při dosažení hloubky 73,40 m, ale opět s týmž výsledkem dne 15/8. 1927.

Ve hloubce 82,30 m, kdy vystoupla hladina vodní do výše 6,50 m pod terénem, provedena byla čerpací zkouška se strojním pohonem. Při tom bylo čepráno od 21/9. do 28/9. 1927 nepřetržitě ve dne i v noci po doby 170 hodin a sice množství napřed 2 l za vteřinové a to od 28/9. do 3/10. 1927 celkem 46 hodin, při čemž hladina snížila se na hloubku 52,70 m. Jelikož pokles hladiny byl poměrně rychlý a vrt prováděn byl v materiálu vodonosném, bylo rozhodnuto, aby z ohledu na náležité zabezpečení pro dobu budoucí převrtány byly slepencové a pískovcové vrstvy až na útvar prahorní, na který bylo naraženo ve hloubce 106,60 m. Sestával z tvrdé, šedé, slidnaté ruly. Práce zeměvrtací ukončeny byly pak v tomto materiálu ve hloubce 108,90 m, načež provedena byla konečná zkouška čerpací, při niž čerpány byly 3 l vteřinové nepřetržitě ve dne v noci, ve dnech 7. – 13. prosince 1927 po dobu 168 hod., při čemž hladina klesla do hloubky cca 42 m, ve kterém se ustálila. Zkoušku touto dokázáno, že poslední vrtání ve vodonosných vrstvách bylo úspěšné, neboť vydatnost studny se zvětšila a zbývající sloupec vodní mezi dnem studny a čerpáním snížené hladiny, obnášející 108,90 – 42. - 66,90 m, jest dojista dostatečnou zárukou dobré reservy i pro doby budoucí. Zkoušky vydatnosti prováděny byly za stálého dozoru obce, za přítomnosti pana Arnošta Fischera, kontrolora cukrovaru a pana Emila Říhy, pokladníka cukrovaru a obecního tajemníka, za firmu, „Artesia“, která stavbu prováděla, pan inž. Oldřich Král. Co se týče geologického složení zemních vrstev, v nichž jest tato studna provedena, vykazují tyto následující postup ve hloubkách:

od 0,00 - 4,00 m – ornice a žlutý jíl,

od 4,-- - 10,70 m – zvětralý pískovec,

od 10,70 - 13,10 m – hrubý žlutý pískovec,

od 13,10 - 21,50 m – tvrdý šedý pískovec,

od 21,50 - 29,40 m – tvrdý šedý pískovec, proložený stav. vrst. opuky,

od 29,40 - 34, -- m – tmavošedý slepenec,

od 34, -- - 43,40 m – velmi tvrdý modr. slepenec křemenitovápenovitý,

od 43,40 - 44,60 m – slepenec převážně vápencový,

od 44,60 - 49, -- m – slepenec smíšený z vánek a křemene,

od 49, -- - 56,60 m – křemen tmavomodrý,

od 56,60 - 87,20 m – tvrdý slepenec křemenitý,

od 87,20 - 91,90 m – tmavý křemenitý pískovec,

od 91,90 - 92,40 m – tmavý křemenitý pískovec se sledy kyzu,

od 92,40 - 95,60 m – velmi tvrdý modravý křemen,

od 95,60 - 98,50 m – bílý, velmi tvrdý křemenitý pískovec,

od 98,50 - 106,60 m – černý bíle pruhovaný křemenitý pískovec,

od 106,60 - 108,90 m – šedá tvrdá rula slidnatá.

Strana vypažena jest silnostěnnými, ocelovými mannesmannovými rourami a to na spodku Ø 5“ v délce 36,80 m, z nichž 24,20 m jest perforováno a od vrchu počínaje pak Ø 6“ v délce 80,10 m, z nichž jest 52,40 m perforováno. Styk obou rour překrývá se tudiž v délce 8,-- m, takže pro účel, jemuž sloužiti má, jest pro budoucnost náležitě zajištěna.

Na základě těchto příznivých výsledků pověřen byl prof. inž. Hrázský vypracováním definitivního projektu vodovodu.

Výlohy, vzniklé přípravnými pracemi vodovodními dostoupily výše Kč 210 560,13 a rozpočet na stavbu vodovodu činí Kč 330 000,--.

Jelikož finanční situace obec jest velmi nepříznivá, usneseno zakročiti u příslušných úřadů o udělení subvence na stavbu vodovodu, poněvadž bez vydatné subvence nelze stavbu vodovodu podniknouti, a až do vyřízení žádosti se stavbou posečkati.

Úprava silnic v obci.

V roce 1925 postavena byla nákladem obce silnice do nově postavených domků za farou a provedena současně kanalisace této nové ulice. Náklad na stavbu činil Kč 34 220,73. V roce 1927 prodloužena byla silnice až k nové škole, provedena úprava opěrné zdi u zahrady Josefa Stehlíka a náklad činil Kč 28 233,17.

V roce 1925 provedena byla okresem dlažba silnice v obci od fary směrem ke Kořenicům. Obec přispěla na tuto úpravu částkou Kč 12 303,--. V roce 1926 provedena dlažba silnice směrem k Suchdolu a úprava přejezdu přes dráhu, takže nyní celá obec jest vydlážděna.

Stavební ruch.

V roce 1924 při osamostatnění obce bylo zde celkem 50 čísel popisných. V druhé polovině roku 1924 postaven byl ještě dům č. p. 51, v roce 1925 domy č. p. 52 a 53, v roce 1926 č. p. 54 a 55. V tomto roce postavena byla také u továrního hostince Sokolovna a zařízen v ní biograf. V roce 1927 po provedené pozemkové reformě stavební ruch značně stoupl a postaveny byly domy č. p. 56 a 73, v roce 1928 domy č. p. 74 a 80.

Obecní knihovna.

Na základě usnesení obecního zastupitelstva ze dne 23. dubna 1926 převzata byla obcí knihovna Tělocvičné jednoty „Sokol“ za Kč 200,--. Knihovníkem zvolen byl pan Vincenc Heller, vrátný cukrovaru. Knihovna čítala v té době přes 300 svazků.

Obecní dům.

Na základě usnesení obecního zastupitelstva ze dne 18. května 1928 koupena byla od místní školní rady v Ratboři budova staré školy, která byla adaptována inž. Viktorem Levinem z Kolína nákladem Kč 57 647,85,--. Stavební dozor při adaptaci prováděl pan Šecl, správce okresních silnic z Kolína a byla mu vystavena odměna Kč 1 500,--. Za starou školní budovu zaplaceno bylo Kč 100 000,--. Po adaptaci vzniklo v budově 11 obytných místností, jichž bylo takto použito. V přízemí pronajaty byly 3 místnosti pro kancelář pošty a byt poštmistra za nájemné Kč 900,-- ročně. Zbývající 2 místnosti v přízemí použity za obecní opartovnu a byt opatrovnice. V prvním poschodí pronajaty 2 místnosti četnické stanici za nájemné Kč 800,-- ročně a 3 místnosti veliteli četnické stanice za roční nájemné Kč 800,--. Vjedné místnosti zařízena obecní zasedací síň a v téže místnosti umístěna obecní knihovna a archiv.

Volby do Národního schromáždění.

Dne 15, listopadu 1925 konány byly volby do Národního schromáždění.

Předsedou volební komise byl Jaroboj Šimek, učitel v Ratboři, místopředsedou Josef Kubánek, hospodářský správce v Ratboři, členy komise volební: Jaroslav Liška, kontrolor cukrovaru, Josef Sklenařík, truhlář, Josef Bajer, cestař z Ratboře a Václav Bílek, listonoše z Kořenic.

Voličů k volbě oprávněných bylo: mužů 104

pro volby do senátu: žen 125

celkem 229

Volby se s účastnilo: mužů 98

žen 113

celkem 211

Ve volebním osudí bylo schledáno 211 obálek, obsahujících 212 hlasovacích lístků. Za neplatné prohlášeny byly 2 hlasovací lístky, vložené do 1 obálky. Celkem tedy odevzdáno bylo 210 platných hlasů, z nichž připadá na kandidátní listinu strany:

5. Čsl. sociálně demokratické strany dělnické…… 63 hlasů,

8. Čsl. živnost. obch. strany středostavovské……. 19 hlasů,

12. Národní strany práce……………………… 3 hlasy,

15. Komunistické strany čsl. …………………… 14 hlasů,

20. Čsl. strany národně – demokratické………….. 53 hlasů

21. Čsl strany socialistické………………………. 35 hlasů

22. Republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu…. 8 hlasů

26. Čsl. strany lidové…………………………… 15 hlasů

Pro volby do poslanecké sněmovny

Voličů k volbě oprávněných bylo: mužů 135

žen 150

celkem 285

Volby se súčastnilo: mužů 129

žen 138

celkem 267 voličů.

Ve volebním osudí bylo schledáno 267 obálek volebních, obsahujících 267 hlasovacích lístků, které všechny prohlášeny za platné. Z odevzdaných hlasů přžipadá na kandidátní listinu strany:

5. Čsl. sociálně demokratické strany dělnické…… 80 hlasů,

8. Čsl. živnost. obch. strany středostavovské……. 24 hlasů,

12. Národní strany práce………………………….. 2 hlasy,

15. Komunistické strany čsl. …………………….. 19 hlasů,

20. Čsl. strany národně – demokratické………….. 61 hlasů

21. Čsl strany socialistické………………………... 47 hlasů

22. Republikánské strany zeměděl. a malorol. lidu…….14 hlasů

26. Čsl. strany lidové………………………………20 hlasů

Zástupcem dohledacího úřadu byl Josef Šolta, řídící učitel z Ratboře. Průběh voleb byl klidný.

Vražda Antonie Mastné:

Dne 10. června 1926 rozrušeno bylo obyvatelstvo zdější obce činem Josefa Mastného, 26 roků starého, sadaře, bydlícího v Ratboři, který zastřelil svoji manželku Antonii rozenou Dudkovou. Po činu vrah uprchl, ale byl ještě týž den četnictvem zatčen a dopraven k soudu. Pro zločin tento souzen byl porotou v Kutné Hoře a rozsudkem se dne 4. října 1926 odsouzen byl k trestu smrti. Rozhodnutím prezidenta republiky z 1. března 1927 trest smrti změněn byl v těžký žalář 20ti let, desátého června každého roku samovazbou v temnici zostřený. K odpykání trestu dopraven byl do trestnice v Kartouzích.

Dětská opatrovna:

V roce 1928 zařízena byla v obecním době dětská opatrovna, která sloužiti má k tomu, aby rodiče mohli svoje děti přes den v opatrovně umístiti. Na zařízení opatrovny věnoval starosta obce pan Robert Mandelík vkladní knížku s částkou Kč. 4 889,-- a obec věnovala částku Kč. 3 210,--. Mimo to daroval Pan Robert Mandelík rentu znějící na Kč 4 000,--, která nese ročně Kč. 160,-- úroku. Opatrovnictví ustanovena Kateřina Poláčková, porodní asistentka z Ratboře a určen ji plat Kč. 300,--. měsíčně, byt, otop a osvětlení. Částka pro opatrovnici a na osvětlení potřebná zařazuje se do obecního, otop poskytuje zdarma cukrovar v Ratboři.

Volby do zemského a okresního zastupitelstva:

Dnem 1. prosince 1928 nabyl v Čechách účinnosti zákon o organisaci politické správy č. 125 Sb. z. a n. ze dne 14./7. 27 a byly proto vypsány na den 2. prosince 1928 volby do zemských a okresních zastupitelstev.

Oboje volby konány byly v hostinci „u Jirsů“. Ve volební komisi zasedali:

zástupce dohlédacího úřadu Josef Borovička, řídící učitel z Ratboře a členové: František Maňásek, za čsl. stranu živnost. obch. středost., Emil Říha, a Josef Kubánek za čsl. stranu národně – demokratickou, Ladislav Buchar za čsl, stranu národně – socialistickou a František Jíša za čsl. stranu sociálně – demokratickou.

Výsledek voleb byl následující:

Pro volby do zemského zastupitelstva:

Počet voličů k volbě oprávněných… mužů 132

žen 157

celkem 289,

volby se zúčastnilo voličů……mužů 117

žen 137

celkem 254.

Ve volebním osudí schledáno 254 volebních obálek, z nichž 1 byla prázdná. Celkem odevzdáno bylo 253 platných hlasů, z nichž připadá na kandidatní listiny:

1. Čsl. strany národně – socialistické………………………82 hlasů,

3. Republikánské strany zeměď. a marol. lidu………………. 8 hlasů,

5. Čsl. strany lidové …………………………………….24 hlasů,

7. Čsl. živn. obch. strany středostavovské ………………... .11 hlasů,

8. Čsl. strany národně – demokratické ……………………40 hlasů,

9. Komunistické strany čsl. …………………………….… 6 hlasů,

11. Čsl. strany sociálně – demokratické………………….…82 hlasů.

Pro volby do okresního zastupitelstva:

Počet voličů k volbě oprávněných: …… 124 mužů

147 žen

271 celkem

volby se zúčastnilo………………………… 112 mužů

130 žen

celkem 242 voličů.

Ve volebním osudí bylo schledáno 242 volebních obálek, z nich 1 obálka s hlasovacím lístkem, který není na tiskopise vydaném okresní volební komisí a 3 obálky s několika kandidátními listinami. Tyto prohlášeny za neplatné a bylo tedy odevzdáno 238 platných hlasů, z nichž připadá na kandidátní listiny:

1. Čsl. živn. obch. strany středostavovské ………………... 16 hlasů,

2. Republikánské strany zeměď. a marol. lidu……………. 8 hlasů,

3. Čsl. strany lidové ……………………………………21 hlasů,

4. Komunistické strany čsl. …………………………….…3 hlasy,

5. Čsl. strany národně – demokratické ………………… 40 hlasů,

6. Čsl. strany národně – socialistické……………………..71 hlasů,

7. Čsl. strany sociálně – demokratické…………………... 70 hlasů.

Průběh voleb byl klidný.

Památník vojínů, padlých ve světové válce.

Dne 27. září 1924 požádala Tělocvičná jednota „Sokol“ Ratboř obecní zastupitelstvo o svolení k postavení památníku padlým vojínům mezi „Lipami Svobody“ zasazenými tělocvičnou jednotou „Sokol“ dne 13. dubna 1919. Obecní zastupitelstvo dalo ochotně svůj souhlas a převzalo protektorát slavnosti odhalení tohoto památníku dne 28. října 1924. Úpravu parečku a ohražení provedla obec nákladem vlastním a převzala památník do opatrování. V roce 1927 usneseno ve schůzi obecního zastupitelstva konané dne 29. března, aby památník opatřen byl deskou se jmény padlých a aby kolem parečku zřízena byla podezdívka s řádným mřížovým plotem. Náklad na tuto úpravu činil Kč 6 066,---, za desku zaplaceno Kč 1 598,--.

Na památníku zasazená deska má tento nápis:

Za svobodu naší život položili:

Čábelka Josef nar. 9./7. 1869

Hron Antonín nar. 6./9. 1890

Kárník František nar. 14./10. 1878

Koděra František nar. 25./2. 1891

Mastík František nar. 24./10. 1980

Mastík Vincenc nar. 10./10. 1894

Vokáček František nar. 12./8. 1890

Vokáček Karel nar. 19./9. 1885

Švarc Josef nar. 24./8. 1891.

Zde pouze kamenný, v srdcích svých však nad kámen

trvalejší pomník položila Vám z vděčnosti

Jednota „Sokol“ a Obec – roku 1924 – 1928.

Úřední revise této pamětní knihy byla vykonána dne 3. dubna 1935 a posudek zaslán obecnímu úřadu.

Karel Krejčí

stát. osvětový referent.

Stručná data o vojínech, kteří zahynuli ve světové válce:

Čábelka Josef, kočí ve velkostatku, nastoupil vojenskou službu u dělostřelectva v Terezíně v roce 1916, zemřel v roce 1918 ve vojenské nemocnici v Praze.

Hron Antonín, dělník v cukrovaru, nastoupil vojenskou službu v roce 1915 u p. pl. č 36 v Mladé Boleslavi, odešel na frontu a o jeho osudu není vůbec žádných zpráv.

Karník František, hostinský, nastoupil vojenskou službu v r. 1914 u 12. zeměbraneckého pluhu v Čáslavi, odešel na frontu a je nezvěstný.

Koděra František, kočí ve velkostatku, narukoval v r. 1915 k 36. p. pluku do M. Boleslavi, odešel na italskou frontu kde onemocněl a zemřel dne 24. 9 1918 v brněnské nemocnici na uplavici.

Mastík František, obuvník, nastoupil voj. službu dne 16.I. 1915 u p. pluku č. 36. v Mladé Boleslavi, odešel na italskou frontu, kde dne 7. 8. 1918 následkem onemocnění zemřel.

Mastík Vincenc, kočí u Dr. Jeníčka, narukoval v r. 1914 k pěšímu pl. č. 21 do Čáslavě, odešel na ruskou frontu a padl v r. 1915 v Haliči.

Vokáček František, obuvník, sloužil aktivně od r. 1912 u pěšího pl. č. 36 v Mladé Boleslavi, po vypuknutí války odjel ihned na ruskou frontu, byl zajat a vstoupil do ruských legii. Sloužil u 11. roty 5. pluku T. G. Masaryka. Zúčastnil se bojů v Rusku, v roce 1918 onemocněl, byl převezen do Japonska, kde v nemocnici dne 11. září 1918 zemřel.

Vokáček Karel, dělník ve velkostatku, narukoval v roce 1914 k myslivcům do Terezína, odešel na ruskou frontu a je nezvěstný.

Švarc Josef, byl úředníkem v Kijevě v Rusku již od r. 1912, ihned po vypuknutí války vstoupil do České Družiny, zúčastnil se bojů legie v Rusku, onemocněl a dne 10. února 1919 v Oděse zemřel.

Pozemková reforma na velkostatku Ratboř.

Pozemková reforma v Československé republice byla jedním z popřevratových zákonů a začínala nejdříve na velkých, bývalých šlechtických velkostatcích a rok od roku postupovala až k menším velkostatkům, které ovšem musely míti podle zákona více než 150 hektarů orné půdy: velkostatky s menší výměrou pod tzv. „záborový zákon“ nespadaly.

Aby mohli dostati příděl pozemků i lidé, žádající půdu od velkostatků, na nichž v dohledné době nebylo možno pozemkovou reformu provésti, bylo vydano vládní nařízení, kterým bylo umožněno i na těchto velkostatcích dáti půdu do tzv. „prozatímního pachtu“ – tj.j. do té doby, než bude na dotyčném velkostatku provedena pozemková reforma. To se stalo i na velkostatku ratbořském. Jelikož toto nařízení přišlo rychle a téměř před samými žněmi roku 1920 byla pole přidělena žadatelům poměrně dle podaných přihlášek. Pole byla osetá obilí již zrálo a jak úředníci státní obvodové úřadovny z Malešova u Kutné Hory – která za tím účelem na kolínsku, kutnohorsku a českobrodsku byla zřízena – pozemky odměřili, vzali přídělci ihned kosy, obilí posekali, vymlátili, část pro svoji potřebu si ponechali a zbytek prodali. Velkostatku zaplatili každý přídělce z jedné míry přiděleného „prozatímních pachtu“ nájemné Kč 60,--- ročně. Těchto Kč 60,-- ročního nájemného z 1 míry pole platili přídělenci až do provedení parcelace.

Do prozatimního pachtu dal velkostatek Ratboř tyto pozemky: žadatelům z Kořenic celé pole „za bažantnicí“ ve výměře 13 ha 21 a 74 m, žadatelům z Ratboře pole „na granátnicí“ za novým hřbitovem ve výměře 5 ha 41 a 12 m.

Jelikož dvůr Sedlov, patřící Dr. Slavíkovi z Prahy, který měl velkostatek Ratboř dlouhá léta v nájmu, neměl zákonitou výměru, nevztahoval se na něj záborový zákon a proto lidé ze Sedlova, žádající půdu z pozemkové reformy, obrátili se na velkostatek Suchdol, patřící bývalému baronu Dalbergovi v Malešově. Obrátili se však také na velkostatek Ratboř a žádali půdu do prozatímního pachtu. Obvodová úřadovna státního pozemkového úřadu v Malešově jejich požadavku vyhověla a sedlovští žadatelé obdrželi do prozatímního pachtu pole „za farou“, na němž byly postaveny již 4 domky a jehož část byla pronajata co cvičiště Tělocvičné jednoty Sokol Ratboř. Tedy celkem 5 parcel ve výměře 7 ½ míry bylo již zadáno. Zbývající část pole ve výměře 25 měr dostali sedlovští do prozatímního pachtu. Kořeničtí přídělci podrželi prozatímní pacht až do provedení pozemkové reformy, sedlovští též a ratbořští přídělci po sklizni „na granátnici“ dostali na svoji žádost pole u Zibohlav na t. zv. „sedmnáctkách“, kde setrvali až do provedení pozemkové reformy.

Dokud měli lidé tyto prozatímní pachty, vedlo se jim dobře, jelikož ceny obilí byly vysoké. Tak ku příkladu stál 1q ječmene 500 – 550 kč, poněvadž ho byl velký nedostatek a hlavně pivovary za ječmen velmi dobře platily. Cena pšenice byla 460 – 500 Kč, žita 420 – 480 Kč za 1q a uvážíme-li, že po 1 míře se urodilo 6 – 8 q obilí, zbývala přídělcům značná částka, když z 1 míry platili pouze Kč 60,-- ročního nájemného.

V roce 1921 podniknuta byla z nařízení pozemkového úřadu nová přídělová akce „S“ či-li stavební. Účel této akce byl ten, aby ti, kdož měli malou výměru pozemku při svém domku neb hospodářství, mohli požádati o příděl pozemku k rozšíření, což v Ratboři učinili Alois Kučera, pokrývač č. p. 35 a František Klofáček, obchodník starým železem č. p. 11, kteří dostali z této akce každý po 400 m^² z vedlejšího pozemku, který s jejich parcelami sousedil. Pozemek ten patřil Marii Hrabové z Bořetic, která za postoupenou část obdržela stejnou výměru od velkostatku Ratboř z pole „na ovčačce“. Další akce „R“, nebo-li rozptýlená půda. Tato akce měla ten účel, aby ti jednotlivci, kteří měli několik měr pole v malých kouscích od sebe vzdálených, mohli dostati za tuto rozptýlenou půdu stejnou výměru v jednom kuse. Poněvadž před pozemkovou reformu nebyli ve zdejší obci skoro žádní rolníci, zůstala akce „R“ nepovšimnuta.

Veškeré tyto předběžné akce prováděl syn rolníka z Chotouchova, Josef Zahradníček, konsulent státního pozemkového úřadu v Praze, obvodová úřadovna v Malešově.

V roce 1924 přestěhovala se obvodová úřadovna státního pozemkového úřadu z Malešova do Kolína a jejím přednostou byl ing. Antonín Pospíšil, pocházející z Hlízova u Kutné Hory. Na jeho výzvu ustavil se ve zdejší obci místní poradní sbor, do kterého jmenovaly jednotlivé strany své zástupce: čsl. strana sociálně – demokratická – Josefa Bajera, cestaře, 16, skupina domkářů a malorolníků – Karla Buchara, domkáře č. 44, čsl. strana komunistická – Josefa Sklenaříka, truhláře, č. 50, čsl. strana národně – socialistická – Františka Maňáska, domkáře č. 23, za legionáře – Oldřicha Skřivánka, holiče, č. p. 9.

Poněvadž pozemková reforma u velkostatku Ratboř ještě nezačala, poradní sbor se v roce 1924 vůbec nesešel. V roce 1925 jmenování byli do poradního sboru noví členové a sice: Karel Buchar, náměstek starosty – za obec Ratboř, Oldřich Skřivánek, holič a hostinský – za legionáře a invalidy, Frant. Maňásek, fotograf a domkář – za jednotu čsl. malozemědělců, Josef Bajer, cestař a domkař – za čsl. stranu domkářů a malorolníků soc. dem., Alois Jiruš, obuvník a domkař – za čsl. domovinu při agrární straně, Josef Sklenařík, truhlář a domkář – za stranu středních domkářů.

Tento místní poradní sbor svolán byl k prvému jednání do Kolína teprve dne 19. března 1927. Jednání zúčastnil se též druhý zástupce obce, Jaroslav Liška, kontrolor cukrovaru.

Schůzi předsedal ing. A. Pospíšil, který vysvětlil zákon o pozemkové reformě a předložil došlé žádosti o příděl půdy. Na stavbu rodinných domků obdrželi příděl půdy tito žadatelé:

čís parc.

Josef Bajer, vařič cukru,	Ratboř	č. 33	14 a 28 m	354/18
Josef Beneš, zedník,	Ratboř	č. 6	12 a 19 m	354/28
Alois Cukr, dělník, legionář,	Ratboř	č. 28	11 a 19 m	354/22
Karel Drobek, dozorce,	Ratboř	č. 7	10 a 45 m	354/33
Ant. Herel, soukromník,	Sedlov	č. 7	10 a 43 m	354/32
Alois Jeřábek, zámečník,	Ratboř	č. 9	11 a 42 m	354/26
Václav Kubelka, zámečník,	Ratboř	č. 27	15 a 30 m	354/31
Václav Ladra, dělník,	Ratboř	č. 50	10 a 15 m	354/34
Josef Lázňovský, vařič cukru,	Ratboř	č. 33	14 a 58 m	354/20
Josef Siřinek, vařič cukru,	Ratboř	č. 33	14 a 57 m	354/19
Rudolf Socha, zámečník,	Bohouňovice		12 a 12 m	354/21
Místní školní rada v Ratboři			48 a 65 m	354/30
Anežka Šoltová, choť řid. uč.,	Ratboř	č. 21	11 a 24 m	354/23
Frant. Štěpánek, zámečník,	Ratboř	č. 28	11 a 38 m	354/27
Josef Vokoun, dělník,	Ratboř	č. 26	11 a 30 m	354/24
Jos. Zelinka, obec. strážník,	Ratboř	č. 34	11 a 35 m	354/25

Od přídělu stavebních míst upustili: Jaroslav Liška, kontrolor cukrovaru, Josef Novotný, šofér a Josef Vašíček, vrchní četnický strážmistr ze Sedlova, který mezitím zemřel. Anežka Šoltová odstěhovala se do Kolína a stavební parcelu prodala Františku Jankovskému. Další stavební místa přidělená byla žadatelům z Kořenic na poli „za bažantnicí“ na samé hranici katastru zdejší obce takto:

Beneš František, dělník,	Bořetice	6 a 99 m	331/10
Béza Oldřich, dělník,	Kořenice	9 a 99 m	331/15
Klempt Jan, krejčí,	Kořenice	7 a 02 m	331/9
Kozelka Jan, dělník,	Kořenice	9 a 08 m	331/14
Kozelka Josef, dělník,	Kořenice	6 a 98 m	331/12
Kraus Josef, dělník,	Kořenice	7 a 98 m	331/11
Landa Antonín, pokrývač,	Kořenice	7 a 02 m	331/8
Novotný Josef, dělník,	Kořenice	8 a 93 m	331/7
Prchal František, dělník	Kořenice	6 a 97 m	331/13
Špinka Josef, dělník	Kořenice	8 a 98 m	331/6

Zde nastaly po provedeném přídělu změny a sice Josef Kraus prodal stavební místo Aloisu Benešovi, Josef Novotný Aloisu Siřínkovi.

Na témže poli dostali ještě příděl následující občané:

Kaisler František, krejčí,	Ratboř	č. 45	19 a 20 m	331/47
Herout Josef, tesař,	Kořenice	č. 14	19 a 85 m	331/16
Pokorný Josef, cestař,	Kořenice	č. 7	22 a 49 m	331/20
Štenglová Marie	Kořenice	č. 57	19 a 41 m	331/19

Kaisler František prodal přidělený mu pozemek v roce 1930 Jaroslavu a Anně Polákovým, kteří od něho koupili též domek č. p. 45 v Ratboři.

U Kořenic dostali ještě příděl na polí „na trubech“ na špičce za dráhou:

Honejsek František, dělník,	Kořenice	29 a 67 m	328/3
Kristerius Adolf, dělník	Kořenice	36 a 97 m	328/2

Kristerius toto pole prodal v roce 1929 Karlu Novotnému, cestaři z Kořenic.

Na poli „ za granátnicí“ za novým hřbitovem dostali příděl:

Bajer Josef, cestař,	Ratboř	č. 16	47 a 65 m	442/9
Bareš František, dělník,	Ratboř	č. 48	45 a 05 m	442/1
Buchar Karel, zámečník,	Ratboř	č. 44	30 a 26 m	442/15
Cukr Alois, dělník,	Ratboř	č. 50	28 a 26 m	442/11
Franc Bohuslav, zedník,	Ratboř	č. 5	28 a 05 m	442/5
Honejsek Stanislav, dělník,	Ratboř	č. 5	39 a 97 m	442/17
Jiruš Alois, obuvník,	Ratboř	č. 17	49 a 31 m	442/11
Kučera Alois, pokrývač,	Ratboř	č. 35	39 a 57 m	442/14
Mokrý Josef, vařič cukru,	Ratboř	č. 38	38 a 69 m	442/6
Polívka Václav, pošt. zříz.,	Ratboř	č. 49	18 a 98 m	442/12
Plaček Antonín, dělník,	Ratboř	č. 26	19 a 99 m	442/10
Socha Karel, rolník	Ratboř	č. 4	54 a 01 m	442/13
Sklenařík Josef, truhlář,	Ratboř	č. 50	38 a 74 m	442/7
Vokáček Alois, domkář	Ratboř	č. 25	47 a 37 m	442/8

Všichni výše uvedení podrželi si pozemky až na Stanislava Honejska, který pole prodal v roce 1932 Josefu Mokrému.

Mezi žadatele rozdělena byla též stráň č. k. 421, která byla osázena velkými, vzrostlými ořechy. Přídělci obdrželi stráň i se stromy a platili za nejmenší strom 25 Kč, za prostřední Kč 50,-- a za největší 100 Kč. Stromy tyto však bohužel v roce 1929 při velkých mrazech všechny zmrzly a zašly.

Příděl „ořechové stráně“ proveden byl takto:

Bajer Josef, cestař,	Ratboř	č. 16	10 a 25 m	421/15
Bareš František, kočí,	Ratboř	č. 48	12 a 77 m	421/14
Béza Josef, dělník,	Ratboř	č. 28	10 a 07 m	421/7
Buchar Karel, zámečník,	Ratboř	č. 44	27 a 53 m	421/18
Cukr Alois, dělník,	Ratboř	č. 50	12 a 72 m	421/9
Honejsek Stanislav, dělník,	Ratboř	č. 5	9 a 81 m	421/8
Jiruš Alois, obuvník	Ratboř	č. 17	9 a 39 m	421/11
Kučera Alois, pokrývač,	Ratboř	č. 35	9 a 75 m	421/10
Mokrý Josef, vařič cukru,	Ratboř	č. 38	10 a 70 m	421/12
Richtr Alois, zedník,	Ratboř	č. 37	14 a 83 m	421/17
Sklenařík Josef, truhlář,	Ratboř	č. 50	12 a 21 m	421/13
Vokáček Alois, domkář,	Ratboř	č. 25	19 a 88 m	421/6
Zelinka Josef, dělník,	Ratboř	č. 52	10 a 53 m	421/5
Zelinka Václav, domkář	Ratboř	č. 20	11 a 85 m	421/6

Josef Béza prodal svůj příděl Janu Slavíčkovi, který od něho koupil v roce 1928 též domek č. p. 28.

Dodatečně přiděleny byly na poli za „farou“ ještě tyto výměry:

Béza Josef, dělník,	Ratboř	č. 28	28 a 83 m	354/35
Jíša František, tesař,	Ratboř	č. 53	11 a 49 m	354/36
Zelinka Josef, dělník,	Ratboř	č. 52	9 a 49 m	354/37
Zelinka Václav, domkář,	Ratboř	č. 20	42 a 54 m	354/38

Žadatelům ze Kbela přiznány byly od zdejšího velkostatku 2 ha pole „nad rybníkem“ „Bulharem“, ale mezi ně zařazeni byli ještě 2 žadatelé z Ratboře. Byli to: Hron František, dělník, Ratboř č. 51 a Šulc Antonín, železniční zřízenec, legionář, Ratboř č. p. 6. Příděl „na skalce“ rozdělen byl následovně:

Hron František, dělník,	Ratboř	č. p. 51	20 a 38 m	322/9
Šulc Antonín, žel. zřízenec,	Ratboř	č. p. 6	33 a 14 m	375/1
Ešner František, pokrývač,	Kbel	č. p. 65	19 a 19 m	332/3
Kukal Josef, zedník,	Kbel	č. p. 60	18 a 29 m	322/5
Procházka Josef, tesař,	Kbel	č. p. 73	18 a 09 m	322/4
Richter Josef, bednář,	Kbel	č. p. 71	17 a 89 m	322/6
Růžička Ladislav, dělník,	Kbel	č. p. 7	18 a 17 m	322/7
Vokáček Alois, zedník,	Kbel	č. p. 10	18 a 02 m	322/8

Šulc Antonín dostal na svoji žádost pole, sousedící s polem „na skalce“, ale mající jiné č. kat.; bylo to pole, které kdysi velkostatek Ratboř koupil od domku č. p. 6 v Ratboři, takže touto cestou se opět dostalo do původního knihovního stavu.

Také na poli zvaném „ovčačka“ dostali příděl:

Richtr Alois, zedník,	Ratboř	č. 37	32 a 68 m	395/5
Žibřid Jan, zedník,	Ratboř	č. 18	27 a 72 m	395/4;

jelikož však „ovčačka“ sousedila s polem Marie Hrabové z Bořetic, přenechal Žibřid pozemek ten M. Hrabové a získal od ní pozemek č. k. 444/1, kde si postavil domek a dílnu.

Taktéž pro obec Ratboř znamenala pozemková reforma přírustek nemovitého majetku. Na rozšíření hřbitova přidělena byla obci parcela čís. 442/18 ve výměře 24 a 78 m, dále na ulice a cesty připadají tyto výměry:

č. k. 354/29 – 19 a 59 m, č. k. 421/19 – 7 a 92 m, č. k. 328/4 – 4 a 21 m, č. k. 397/2 – 6 a 95 m.

Pole pod hřbitovem obec pronajímá, ostatní parcely připadly veřejnému statku.

Žadatelům z obce Sedlova přiznány byly 2 ha pole, na „okrouhliku“ u lesa nad sedlovskou bažantnicí. Pole toto patřilo kdysi ke mlýnu č. p. 13 v Ratboři, bylo velkostatkem koupeno a nyní je opět velkostatek při pozemkové reformě stratil.

Příděl na „okrouhliku“ proveden byl takto:

Kněž Josef, sedlář,	Sedlov	č. 19	38 a 97 m	344/4
Král Alois, rolník,	Sedlov	č. 20	30 a 18 m	344/5
Lupínek Alois, zedník,	Sedlov	č. 23	28 a 06 m	344/7
Pecka Antonín, zedník,	Sedlov	č. 32	20 a 90 m	344/8
Sklenařík Frant., truhlář,	Sedlov	č. 21	29 a 37 m	344/2
Ulrych Josef, kovář,	Sedlov	č. 27	30 a 28 m	334/6
Zdeněk Jan, invalida,	Sedlov	č. 9	29 a 13 m	344/3

Někteří žadatelé z Ratboře dostali příděl „nad Skokanovským mlýnem“ a sice:

Hovorka Jan, pekař,	Ratboř	č. 10	29 a 32 m	435/2
Klofáček Fr., obchodník,	Ratboř	č. 11	32 a 84 m	424/3
Klofáček Fr., obchodník,	Ratboř	č. 11	31 a 73 m	435/1
Švarc Karel, mlynář,	Ratboř	č. 14	22 a 98 m	435/4
Zelinka Karel, zedník,	Ratboř	č. 20	19 a 93 m	435/5

Dále obdržel Karel Švarc, 1 ha 29 a 84 m pastvin, sousedících s jeho pozemky.

Mimo poradní sbory z Ratboře, Kořenic a ze Kbela pozvány byly do Kolína též poradní sbory ze Kbela, Pašinky a Zibohlav, poněvadž tyto obce s pozemky velkostatku Ratboř patřícími sousedí a dle přídělového zákona měli nárok na příděl půdy též žadatelé z těchto obcí. Avšak vzhledem k malému přídělu půdy od velkostatku Ratboř odmítl komisař ing. Pospíšil ihned definitivně obec Zibohlavy a Pašinku a žadatelům z Kořenic prohlásil, že mimo parcel stavebních žádnou další půdu nedostanou. Žadatele ze Zibohlav odkázal, aby se ucházeli o příděl v Radovesnicích a ve Kbele, žadatele z Pašinky odkázal na příděl od velkostatku pašineckého. Dne 4. dubna 1927 přijel úředně oprávněný geometr o příděly odměřil tak, jak v předu uvedeno. Ihned po vyměření zasazeny byly mezníky a noví majitelé ihned pole oseli.

Poradní sbor zdejší obce staral se o to, aby příděl půdy obdržel každý žadatel, což se také stalo. Přes to, že poradní sbor i zástupci obce snažili se, aby příděl proveden byl pokud možno spravedlivě, našli se přece jen někteří nespokojenci, vznikly různé nevůle a různice, ale během krátké doby nastalo uklidnění, poněvadž každý rozumný člověk po uvážení musel uznati, že příděl půdy od zdejšího velkostatku rozdělen byl spravedlivě.

Zástupcem velkostatku při provádění pozemkové reformy byl Josef Kubánek, vrchní hospodářský spravce, který pracoval s poradním sborem v plném porozumění.

Zaknihování pozemků na nové majitele prováděl notář Absolon z Kolína, který v roce 1929 zemřel a jeho nástupcem stal se notář Břetislav Došek z Kolína, který prohlásil, že zaknihování provedeno bude asi během roku 1933.

(Stať o pozemkové reformě pro pamětní knihu upravil Karel Buchar, náměstek starosty v Ratboři.)

Tělocvičná jednota „Sokol“.

Na vzniku Československé republiky má velký podíl též Sokolstvo a není tudíž divu, že i v naší obci již dne 1. listopadu 1918 svolána byla schůze, na níž za přítomnosti značného počtu obyvatelstva bylo jednohlasně usneseno založiti i v Ratboři Tělocvičnou jednotu „Sokol“.

Svolavateli schůze byly Antonín Jarka, hospodářský správce velkostatku, Josef Šolta, řídící učitel a Karel Svoboda, učitel.

Za členy jednoty přihlásilo se celkem 76 mužů a 54 žen a prozatímní správnou jednoty pověřen prozatímní výbor, starostou jednoty zvolen František Bůžek, rada technické fin. kontroly, jednatelem Antonín Jarka.

Prvním veřejným podnikem jednoty bylo zasazení „Líp Svobody“ dne 13. dubna 1919 za značné účasti obecenstva. Lípy vsazeny byly na prostranství uprostřed obce, kde byl později postaven též pomník padlých vojínů.

Cvičební činnost jednoty zahájena byla dne 3. XII. 1918. Cvičitelem mužů i žen zvolen Josef Šolta, řídící učitel. Cvičeno bylo v hostinci „u Kárníků“, kde se však nalézala též školní třída a tak bylo nutno před cvičením odkliditi lavice a po cvičení proměniti místnost cvičební zase v učebnu. I osvětlení činilo potíže, elektřina v obci zavedena nebyla, petrolej byl s těží k dostání a svítilo se tedy karbidem. Nářadí nebylo žádné a cvičilo se jen cvičení prostná.

Zábavní odbor jednoty uspořádal 31. prosince 1918 „Silvestrovskou zábavu“, která měla velký úspěch. I. řádná valná hromada konala se 19. ledna 1919, kdy v čele jednoty postaven co starosta Antonín Jarka, náčelníkem zvolen Josef Šolta, jednatelem Emil Říha, úředník cukrovaru a pokladníkem Alois Petránek, rolník z Kořenic. Náčelnicí zvolena byla Marie Picková, švadlena z Ratboře.

Těžce dobytá samostatnost naší vlasti ohrožena byla v roce 1919 vpádem Maďarů na Slovensko a tu i Sokolstvo se rozhodlo opět činně se zúčastniti obrany vlasti. Vypsány byly sokolské odvody, jichž se z jednoty ratbořské zúčastnilo 46 mužů, z nichž uznáno způsobilých: 32 pro službu v poli, 9 pro službu v zázemí a 5 nezpůsobilých k vojenské službě. Z jednoty ratbořské zúčastnil se činně bojů na Slovensku bratr Václav Jeníček, syn místního lékaře, bratr František Sedlmajer, tech. úředník cukrovaru a Jan Žibřid, řezník. Výcvik u II. pluku Stráže Svobody v Českých Budějovicích prodělal dobrovolně k službě vojenské se přihlásivší bratr František Ulrych, úředník cukrovaru.

Když na Slovensku nastalo uklidnění, pořádáno bylo dne 31. srpna 1919 I. veřejné domácí cvičení, kde se členstvo jednoty pěkně poprvé veřejnosti ukázalo.

Dne 28. října 1919 zúčastnilo se členstvo oslavy prvého výročí samostatnosti v Kolíně a rozestavného běhu Č.O.S. s poselstvím presidentu Dr. T. G. Masarykovi.

Zábavní činnost jevila se v uspořádání plesu dne 9. února 1919, kulturní činnost zahájena 14. XII. 1919, divadelním představením komedie „Staří studenti“ od Ferdinanda Strejčka. Poněvadž v Ratboři nebylo nikde jevíště, sehrána byla tato hra v hostinci „u Hrabu“ v Kořenicích, na jevišti tamního ochotnického kroužku.

V II. řádné valné hromadě zvolen starostou jednoty František Bůžek, vrchní rada technické finanční kontroly, náčelníkem František Maňásek, fotograf, náčelnicí Marie Picková, švadlena, jednatelem Emil Říha, pokladníkem Jaroslav Liška, kontrolor cukrovaru.

VII. sletu všesokolského v Praze zúčastnilo se 39 mužů, 27 žen, 9 dorostenců a 9 dorostenek z řad sokolských a mnoho občanů z řad mimosokolských kteří všichni odnesli si z Prahy nezapomenutelné dojmy. V roce 1920 pořádán výlet do Žleb a na Lichnici, několik divadelních představení a ples.

V roce 1921 byl starostou jednoty opět Fr. Bůžek, vzdělavatelem K. Svoboda aj. Šimek, učitelé, náčelníkem Fr. Maňásek, náčelnicí Růžena Houdková, úřednice dráhy, jednatelem E. Říha a pokladníkem Fr. Sedlmajer, adj. cukrovaru. Během roku přeložena byla náčelnice R. Houdková a její zástupkyni zvolena Marie Švarcová, dcera mlynáře.

Dne 24. července 1921 pořádáno II. domácí veřejné cvičení, dále oslava „28. října“, na níž však účast v důsledku vojenské mobilisace byla velmi slabá, výlet do Rataj a na Šternberk, ples, mikulášská a silvestrovská zábava.

V roce 1922 postaveni v čelo jednoty: starosta Fr. Bůžek, náčelníkem Václav Jeníček, studující, náčelnice Ema Poláčková, dělnice, vzdělavatel Fr. Sedlmajer, jednatel Fr. Ulrych a pokladník K. Svoboda. Činnost jednoty v tomto roce značně poklesla, zejména po stránce cvičební, takže na nově získaném cvičišti bylo málo cvičenců, za to však hojně hráčů – kopané, hry to, která v tu dobu ovládla všechnu mládež.

V roce 1923 zvoleni starostou Fr. Sedlmajer, náčelníkem Fr. Maňásek, náčelnicí Ema Poláčková, jednatelem Fr. Bůžek a pokladníkem Emil Říha. Vzdělavatelem stal se Dr. Tomáš Jeníček, obvodní lékař v Ratboři. Ani tento rok nepřinesl změnu v nečinnosti jednoty. Činnost cvičební byla nepatrná, za to činnost vzdělavací přece jen proti roku uplynulému trochu stoupla.

V roce 1924 ujali se vedení jednoty: starosta Dr. T. Jeníček, náčelník Fr. Maňásek, náčelnice Lidka Jeníčková, dcera lékaře, vzdělavatel Josef Šolta, jednatel Fr. Bůžek a pokladník Emil Říha.

Dne 28. října 1924 za velmi četné účasti obecenstva odhalen byl v parečku mezi „Lípami Svobody“ památník vojínům padlých ve světové válce. Koncem roku 1924 dochází k ustavení stavebního odboru jehož úkolem jest provésti přípravné práce ku stavbě sokolovny, poněvadž stávající místnost v hostinci „u Stehlíků“ potřebám jednoty málo vyhovovala.

V VII. řádné valné hromadě konané dne 8. března 1925 usneseno provésti stavbu Sokolovny a stavba zadána fč. ing. Viktor Levín, Kolín. Slavnost otevření nové sokolovny konala se dne 20. září 1925 za překrásného počasí a účast obecenstva byla obrovská, jak na akademii, tak i na veřejném cvičení.

Dne 8. září 1925 stratila jednota jednoho z nejčinnějších a nejobětavějších členů, spoluzakladatele jednoty Františka Bůžka.

Kronika obce

Ratboř

Pamětní kniha

Obsah:

Úvod

Historická fakta

I.